Take Me Somewhere Nice
Režie:
Ena SendijarevićScénář:
Ena SendijarevićKamera:
Emo WeemhoffHudba:
Ella van der WoudeObsahy(1)
Alma na pokraji dospělosti opouští domov své matky v Nizozemsku a cestuje do své rodné Bosny – za otcem, kterého nikdy neviděla. Nic ale od samého začátku nejde podle plánu. Vřelého přijetí se jí rozhodně nedostane od bratrance Emira, který se jen posmívá jejímu snadnému životu na Západě. Alma se neubrání vzájemné náklonnosti k Emirovu nejlepšímu příteli a potížistovi Denisovi a dává volný průchod vášnivého vztahu. Přes problémy vršící se jeden na druhý je nebojácná dívka odhodlaná realizovat svůj plán a najít otce. Nejdřív však musí najít sebe sama. (Zlín Film Festival)
(více)Videa (2)
Recenze (7)
Bosniacky projekt v svižnom reálnom tempe, skôr mal byť zaujímavý prostredím a kultúrou tejto pomerne neznámej krajiny a tak ponúknuť životný štýl z prostredia mešít, popri katolíckych kostolov, každodenný boj o prežitie vojnou devastovanej krajiny, v akomsi nevydarenom road movie. Keby v ňom ponúkli krásnu prírodu tejto krajiny, budiš, ale v podstate bezvýznamný dej, založený na úzkoprsej logike. ()
Väčšina ľudí odchádza z Bosny za západ a nie naopak, preto som ostal prekvapený. A vo výsledku filmu asi šlo o to ukázať, že sa to nie celkom vyplatí. Korene a túžba po domove je vec emocionálna, ale rozum nepustí. Typická festivalovka, srší z nej tá nálada a dobre poukazuje na reálie kedysi krásnej krajiny. Odniesol som si z neho super výrok: „Zamrazujete si naše spermie, fyzickú prácu nahradzujú stroje. Ak niekto potrebuje ochranu, tak sú to muži.“ ()
Čekal jsem trochu více.Každopádně je to film,kde si postavy neustále lehají na záda.Tento typický jev od režisérky Sendijarevič,která je zároveň jejím prvním celovečerákem má ukazát holku,která se ocitne v rodné Bosně a rozjímat se nad tíhou sobě vlastní.Nejspíš to měl být samotný předobraz samotné režisérky,že v Holandsku se žije trochu jinak,než v Bosně.Z tohohle rozjímání samotnou Almu vyvedou dva kluci,ke kterým si najde bližší cestu.Samotný akt,že jsem jela za otcem je vlastně jen druhořadý.Má to svoje artové finesky v podobě kamery,občas scéna nemá pointu či konec daného obrazu a zase jsme jinde.Na můj vkus trochu ploché.Z Balkénského ranku jsou mnohem lepší filmy.Pro ty co rádi lehárko a trochu naivní scénu,kdy borec dostane přes držku,tak dostane navrh sexuální bonbonek je trochu zvrhlejšího ranku,ale to je bohužel už v samotném konci filmu a pak šlus ende.Natočeno v mém neznámem filmovém formátu.Další film z Balkánu,který si myslím,že když divák uvidí formát 4:3 z mobilu,že to diváka víc vtáhne je na omylu.Další film,který mám rozkoukaný,je ještě formátově menší:) ()
Tento film som na Zlínfeste zmeškal a zháňal márne celý rok. Ďakujem Cinemaxu, že ho odvysielal. Je to ukážka súčasnej kinematografie v najčistejšej podobe. Dej je treťoradý - do popredia sa dostáva vyprázdnenosť vzájomných vzťahov, podčiarknutá úsečnosťou dialógov, v kontraste s bublajúcim chtíčom. Postavy žijúce zo dňa na deň, akoby bez cieľa, konajú impulzívne. Film bol otvorený. ba priam úprimný, ale dosť pomalý. Nie je to zrovna môj šialok, ale zvykám si na to, že filmy ako Návrat sa možno stanú aj mainstreamom. ()
Uprimny pribeh o mlade zene a jejim emocnim obnovovani s cizincem.Obcas je to ambivalentni.Je to podivny film.Dramedie o sexualnim probuzeni a feministickych pranich, ktery vas zavede do necekaneho sveta strachu a souzeni s pak zase zpatky. ()
Reklama