Země medu

V jistých aspektech až překvapivě vtipný dokument (Chatidže kupuje barvu na vlasy, vůbec snad jakákoli scéna s její maminkou), ač zpracovává vážné až smutné téma. Nešlo mi ale celou dobu (ani po filmu) do hlavy, že by to bylo autentické... Proč? Kvůli té "milé" rodině od naproti. Že by se nechali natáčet, bych pochopil, ale že by pak dali svolení, aby šel dokument v takovéto podobě do světa a všem ukázal, že se chovají jako kreténi, to jsem nebyl štont pochopit. Až žena mi pak vysvětlila, že v jejich (omezených) očích vlastně neudělali nic špatného a ani by nebyli schopni pochopit, co udělali špatně. Což je ve finále snad to nejsmutnější. Včely se vrátí, ale tahle banda pitomců bude ve svém stylu života pokračovat zase o kus dál... 80% (01.02.2020)

Osud včelárky Chatidže veru môže spôsobiť, že z oka ukvapne nejedna slzička. Čo je vzácne v dnešnom svete, svedomie tejto jednoduchej osoby je úplne čisté. Či už voči ľuďom alebo prírode. Nezanechať po sebe na Zemi uhlíkovú a vlastne ani žiadnu inú stopu. Tento film mal získať Oscara, nie kórejský Parazit... Toť môj názor. (15.04.2020)

Výborný dokument zachycujúci tradičný a polotradičný život, ktorý ešte stále pretrváva na niektorých miestach Balkánu (najmä v hornatých častiach Albánska a Macedónska), navyše cez málopočetnú menšinu macedónskych Turkov. Scenérie vyprahnutých rozpálených hôr sa striedajú s emotívnymi scénami zo života Hatidze doplnené o konflikt s kočovníckou rodinou, ktorá prichádza do opustenej dediny. A pravdaže je tu aj humor (najlepší je jeden zo synov suseda, ktorý dáva hlášku za hláškou). Povinná jazda pre všetkých balkanofilov, ktorí radi objavujú v čase zamrznuté fragmenty zo zašlých časov. (09.09.2020)

Každý jeden záběr je jako z velké knihy National Geographic, pokud tohle viděl Jan Šibík, zajisté si přišel na svoje. Pro mě totálně uhrančivý dokument, cosi nečekaného. Pokud se chcete přenést na dvě hodinky do jiného světa, přičemž neopustíte Evropu, máte ideální možnost. Rozum vám bude nejprve couvat, pak se budete chvilku dobře bavit a nakonec totálně podlehnete čemusi silnému, přírodnímu, přitom lidskému. Aspoň tak se stalo v mém případě. Překrásná kamera a celkově? Parazit je sice možná zábavná hovadina, to beru, ale Oscar za zahraniční film mě putovat do Makedonie. Lituji, že jsem snímek neviděla na velkém plátně, doporučuji každé vnímavé duši. (15.10.2020)

Esteticky podmanivé, přesto pečlivě observační. Člověk musí obdivovat tvůrce, jak se jim podařilo dostat se k zúčastněným tak blízko, aby přestali vnímat štáb i v těch nelichotivějších, vyhrocenějších okamžicích. Makedonský venkov zde má určitý Tarrovský étos bezčasí, do kterého lze jednoduše propadnout a přesto vás na konci docela vyleká fakt, že takhle stále žijí lidé na tom samém kontinentě jako vy. Antropologické porno, které beru. (31.08.2020)