Švédská lovestory

Těch několik málo náznaků pozdější Anderssonovy tvorby snad stálo za to (zejména hledání Johna v závěru), ty byly ale stejně nanejvýš upozaděny hlavním a naprosto klasickým příběhem o lásce mladého páru, na který se díky vzhlednosti velké většiny Švédek (čili i Anniky) dalo sice s radostí koukat, ale nepřekvapilo absolutně ale absolutně ničím. Ale věřím, že v záplavě Bergmanů, mohl mít tento film ve Švédsku úspěch, protože je podán realistickou formou a zabývá se tématem, který je blízký všem a každý mu rozumí a vyzná se v něm. Ale já si tedy více vážím stylizace, kterou pak Roy produkuje o třicet a více let později. (01.04.2008)

Opravdu moc jsem si užívala ten krásný romantický příběh ještě ničím neposkvrněné lásky mladého páru tak báječně nasáklý sedmdesátkami. Zamilované pohledy, obličeje prozářené rozpačitými úsměvy a k tomu nádherný hudební doprovod. Pak ovšem přijde studená sprcha! Veskrze atmosférická love story se totiž dostane v závěru filmu, na podivné oslavě kdesi uprostřed švédských luhů a hájů, do ostrého kontrastu se světem o generaci starších dospěláků a divák může jenom doufat, že děti nebudou v budoucnu opakovat chyby svých životem zklamaných rodičů. Značně melancholický poslední obraz snímku však nevyznívá příliš nadějně. (85%) (11.09.2020)

Švédský Forman válí, mlčenlivý souboj v kouření cigarety bych vydržela sledovat mnohem déle, než všechny ty souboje z pravých i levých polední. Zajímavé je pro mě zjištění, že švédština, ač velice podobná němčině, je značně zpěvná. Film je takovým mile poetickým záznamem života. Všichni se smějí vtipu o trojčatech, o farmáři nikdo. (12.02.2020)

Toto u mňa jednoducho nemohlo fungovať. Nejde o všednosť a dramatizáciu obyčajných situácií. Ono si to vyžaduje cit pre načasovanie a rovnako si to vyžaduje poznať dokonale svoje postavy. Ale čo na tom, že to nie je vôbec invenčné. Jediné čo stojí za zmienku a čo je naozaj spravené bez chýb je línia lásky medzi chlapcom a dievčaťom. Ide z toho energia, mladícka nerozvážnosť aj akási viera vo večne spojenie ich duší a tiel. Lenže túto peknú líniu narúša snaha spraviť z toho generačný a výpovedný film. Na porovnanie je až trestuhodne nudné sledovať zatrpknuté osudy rodičov z dvoch rozdielnych spoločenských vrstiev. Nie, že by bolo lepšie, keby sa do deciek starali, ale zaslepenosť svojimi osudmi skrátka narúša pre mňa kontinuitu niečoho pekného. Koniec je síce úsmevný, ale akosi mi tam nesedel. Netvrdím, že je to zlý film, alebo že by pre niekoho nebol nositeľom určitých hodnôt. Ale takéto filmy jednoducho nemusím. Hlavne keď si uvedomím, že som pri ňom strávil dve hodiny, z čoho tá jedna sa neuveriteľne vliekla. Chcel som dať pôvodne tri, ale kvôli koncu, ktorý prišiel z vtipom, pričom sa inde vo filme nič humorné nestane, dávam dve. (16.09.2014)

Švédska sociálna dráma v podaní Roy Anderssona určite stojí za pozretie. V popredí sa odvíja prvá láska sympatickej mladej dvojice, zatiaľ čo na pozadí príbehu sa odohráva kríza stredného veku v podaní ich rodičov, strýkov, či kolegov a známych. Napätie medzi nimi eskaluje práve v závere filmu, ktorú považujem za najlepšiu časť. Silné tri hviezdičky za podmanivú kameru a atmosféru na rozmedzí šesťdesiatych a sedemdesiatych rokov, kedy ľuďom nezostávalo nič iné, ako hľadať pomoc u svojich najbližších či práve v samom sebe a nie vo virtuálnej realite dnešných dní. (31.01.2016)