Cyklista

Tohle je můj devátý Íránský film a mrzí mě, že ho musím zařadit zatím na poslední místo. Oni umí velmi době zahrát na divákovy emoce, ale tady se to u mě míjelo účinkem. Například Majid Majidi se svým filmy se mého srdce dotknu daleko silněji a Čas opilých koní a nebo Želvy mohou létat, tam není co dodat. Možná zkusím ještě jeden Mohsenův počin, abych nebyla nespravedlivá, ale tady to je pouze na velmi slabou trojku, škoda, (27.06.2014)

Ohromný snímek. Sice během první poloviny občas vypadal, jakoby ani neměl celistvý příběh a podával spíše jakousi mozaikovou výpověď ze společnosti, kultury a života v nejmenovaném íránském městé, ale už tenhle zvláštní umělecký exkurs mě hodně vtáhl a od prvních minut pohltil zdařilými montážemi s útržky kombinujícími strhující závody, děsivé noční můry a zároveň pomalu vyvíjející se silné drama v několika liniích. Tu hlavní pak tvoří průběh nezvyklé, permanentně probíhající „reality-show“ na jedném íránském předměstí, nervy drásející závod pro jednu sázku a atrakci, realizovanou ze strany starého chudého muže ovšem z existenčních důvodů s ušlechtilým úmyslem ve výhledu. Jinak trvat tohle takových 10–15 minut déle, asi se normálně začnu bát, zda se Cyklista nepřeklopí do regulérního hororu... takovou měl každou další scénou z hlavního místa činu gradaci, blížící se svým napětím až k děsivému prožitku. Nejen u scény s vrcholní motocyklovou jízdou pro 4 diváky jsem ten strach tady skutečnně pocítil, byť napětí bylo častokrát provázené spíše tísnivým neklidem. Výpověď, kterou celý snímek podává skrze různé epizodní motivy, je přinejmenším pozoruhodná. Nesmím určitě opominout ani úžasnou hudbu, u níž jsem měl úplně pocit, jakoby jí skládal Zdeněk Liška... podobně emotivní tóny jednou v komornějším, jindy velkolepým orchestrálním aranžmá, včetně sugestivních sborových vokálů, které dotvářejí celkovou atmosféru filmu, povyšují celkový zážitek určitě ještě výš. [90%] (24.03.2022)

SPOILER ALERT! Všimněte si opakujícího se motivu kruhu: krom toho, že hlavní hrdina Nasim za účelem záchrany nemocné manželky po sedm dnů krouží - původně s pobavením publika v zádech, poté jako nezlomný symbol odporu proti vykořisťování afghánských imigrantů Íránci – na bicyklu v improvizovaném šapitó (i volné prostranství se očividně snadno může stát cirkem, stanu netřeba), i Nasimův blízký přítel si vedle drobné kriminality přivydělává jízdou (mimochodem, scénu, v níž se při této činnosti vybourá, poté co celou noc jezdil za unaveného Nasim, považuji za nejsilnější z celého filmu, ukázkový příklad obětování se pro druhého; ostatně na logice pomoci druhému je založen celý film, proto s ním nelze nesympatizovat) na kruhové dráze (nadto pohled na ni nás vlastně uvádí do děje); a čím že se živil Nasim v Afghánistánu? Hloubením studní. A aby toho nebylo málo, nelze nevzpomenout, kterak si k zajištění obživy pomáhají Afgánci, kteří neseženou práci, a to i kdyby se rozkrájeli. Tito se vrhají pod kola kamionů, způsobují rozruch, a pak kradou, co se dá, aby se vůbec dožili dalšího dne. Je to právě kruh, jenž symbolizuje podobu života (dá se tomu tak vůbec říkat?) v materiální bídě, žití ze dne na den, z ruky do huby, života, který nezná o moc více než věčné zabezpečování se. Ale – a v tom pro mě spočívá naděje tohoto filmu (nikoliv tedy v silném individuálním osudu, v nezlomnosti ducha) – i kruh se dá rozlomit. Pokud někdo dokáže utratit takový obnos peněz za hru s elementární lidskou důstojností, že by to dokázalo zachránit lidský život, proč více nedanit, nebo alespoň nevyvíjet větší tlak na bohaté, aby byli solidárnější? Pokud se – v době, kdy – nebojme se je tak nazvat – íránští otrokáři potřebují odvrátit zrak od nového hrdiny národně-třídního boje - najde slušně placená práce pro tolik Afgánců, proč ji nevyžadovat i v dobách relativního klidu? Přijměme konečně, že chudoba je mnohdy politické rozhodnutí (nikoliv individuální selhání), a možná se Nasim a jemu podobní nebudou konečně muset bát, že zítra na tom zpropadeném kole budou muset znovu kroužit! 70 % (03.11.2022)

"Z toho se musí zbláznit!", řekl jsem si, a stejně tak to vyhodnotil i scénárista a režisér Mohsen Makhmalbaf. Hry, sázky, smlouvání, vsadit se dá na ledacos. A přitom se boj o záchranu blízkého člověka stává bojem o vlastní přežití. Doporučil bych to našim amatérským adrenalinovým sportovcům, na kompjůtrech by si přitom mohli měřit dobu, ujeté km, okamžitou a průměrnou rychlost , na džípíeskách okamžitou polohu se zobrazením ujeté dráhy v každém kole (na kole). Přitom by byli obječeni do speciálního, pro tuto disciplínu vyvinutého, obleku, a zásobováni speciálními poživatinami a nápoji. - To, též jako inspirace pro naše režiséry. (02.09.2014)

Utečenec z Afganistanu má vážne chorú ženu. Aby zatiahol jej liečbu v nemocnici prijme stávku, že prebicykluje týždeň v kuse. Námet samotný, zobrazujúci celú šliapaciu Odyseu, by stačil na silný film. Žiaľ, jazdec na cajgli neutiahol celkom to, čo mu tvorcovia naložili do výbavy. Pretože okrem naznačených problémov so splatením nemocnice, ak je blížny v núdzi, sa tu vynára a opisuje celý rad iných spoločenských problémov. Ťažká adaptabilita afganských utečencov v Iráne, slúžiacich len ako ultralacná pracovná sila na dočasné výkopové práce. Alebo prenajímanie na ponižujúce šaškovanie v rizikových atrakciách pre platiacich divákov. Opozícia a jej boj s miestnou políciou. Sabotážne akcie. Tri hviezdy aj za to, že som nedokázal vnímať film naraz. Jednotlivé etapy strávené pri tomto diele na mňa pôsobili spoľahlivejšie ako farmaceutické uspávadlo. (07.12.2015)