Režie:
Campbell ScottScénář:
Joan AckermannKamera:
Juan Ruiz AnchíaHudba:
Gary DeMicheleHrají:
Joan Allen, J.K. Simmons, Sam Elliott, Amy Brenneman, Jim True-Frost, Valentina de Angelis, J.D. Garfield, Kevin SkousenObsahy(1)
V zapadákově v divoké přírodě kdesi u mexických hranic žije osaměle tříčlenná rodina téměř bez peněz. Obživu si zajišťuje hlavně z přírody a směnného obchodu. Osamělost a skromnost je vyvážena úctou, poklidem a vzájemným respektem. Jejich otec, válečný veterán, však začíná trpět těžkými depresemi. Vypravěčem i katalyzátorem příběhu se stává jejich jedenáctiletá dcera Bo, na svůj věk velmi bystrá a výřečná. (sator)
(více)Videa (1)
Recenze (24)
Asi jsem tenhle film vnímala trošku jinak než většina lidí. Na takovém životě vůbec nevidím nic romantického, ani pozitivního. Naopak, na mě to dopadalo velmi depresivně, ale to nevadilo. Bylo tam několik výborných postav, samotná malá Bo byla výborná, líbil se mi i ten (zvaný) hloupý George, který tam prostě byl, prostě byl pořád nablízku a fungoval jako náhradní otec, když ten skutečný nemohl. Dělal to prostě z dobrého srdce a nic tím nesledoval, famózní postava. Konec zbrklý, jakoby nikdo nevěděl co s ním a jak to vlastně skončit. Obrazy, scénky a pocity výborné, ale bez pointy a to mi chybělo k dobrému pocitu. Vytkla bych ještě někdy přílišného kýče a umělé romantiky, idealizování reality je takovým filmům naškodu - podle mého názoru. ()
Nebyla jsem tak nadšená, jako většina diváků. Film mi připadal spíš nudný a dost mi lezla na nervy vychytralá rádoby roztomilá holčička, která dokáže, no ale nebudu spoilerovat. Co je na filmu vynikající, je zachycení endogenní deprese, nebo spíš maniodepresivní psychozy, přechodů mezi depresí a manií u postavy otce. ()
Z filmu je znát obrovská radost z vyprávění, celý film jsem tím byl fascinován a nechtělo se mi pryč, poslouchal bych Bo donekonečna. Kupodivu se mi ani okamžikem nevkrádalo do mysli, že by tu mohlo jít o nějakou "oslavu" života v pustině - naopak, je to (ne)idylický příběh o vnitřní bolesti a démonech uvnitř nás - každá z postav je tam má, včetně té dívky, všichni se s nimi musí potýkat, podléhat jim, ve vzácných okamžicích radostného sdílení na ně zapomínat. P. S. Jižanská verze Betonové zahrady (a taky Vliv gama paprsků na měsíček zahradní)... ()
Zajímavý příběh, možná že kdo už měl depresi (ne depku tu máme všici) tak má k příběhu blíž...Malá Bo (14 letá Valentina de Angelis )statečně táhla celej film...Přestože film pojednává o depresi-což může mnohé odradit je to spíš film o naději.. Terapeutický podtitulek by mohl znít : máte depresi? dovolte si brečet a bude zase dobře :-) ()
Neobyčajní ľudia žijúci neobyčajným spôsobom na svojom vlastnom kuse zeme sú dôkazom toho, že šťastie aj neštastie je len pocit. Nepotrebujú peniaze, kreditky ani elektrinu. Dôležitá je láska, priateľstvo, pocit spolupatričnosti a pomoc. Depresia sprevádzajúca rodinu je len ďalším tmelom a dívať sa na nich je balzamom na dušu. Ľudia, ktorí sú tak prirodzení ako príroda sama, potešia každého komu sa zdá, že sa stále viac vzďaľujeme svojim koreňom. ()
Galerie (10)
Photo © New Films International
Reklama