Zapomenuté místo

Zajímavý příběh, možná že kdo už měl depresi (ne depku tu máme všici) tak má k příběhu blíž...Malá Bo (14 letá Valentina de Angelis )statečně táhla celej film...Přestože film pojednává o depresi-což může mnohé odradit je to spíš film o naději.. Terapeutický podtitulek by mohl znít : máte depresi? dovolte si brečet a bude zase dobře :-) (16.06.2012)

Asi jsem tenhle film vnímala trošku jinak než většina lidí. Na takovém životě vůbec nevidím nic romantického, ani pozitivního. Naopak, na mě to dopadalo velmi depresivně, ale to nevadilo. Bylo tam několik výborných postav, samotná malá Bo byla výborná, líbil se mi i ten (zvaný) hloupý George, který tam prostě byl, prostě byl pořád nablízku a fungoval jako náhradní otec, když ten skutečný nemohl. Dělal to prostě z dobrého srdce a nic tím nesledoval, famózní postava. Konec zbrklý, jakoby nikdo nevěděl co s ním a jak to vlastně skončit. Obrazy, scénky a pocity výborné, ale bez pointy a to mi chybělo k dobrému pocitu. Vytkla bych ještě někdy přílišného kýče a umělé romantiky, idealizování reality je takovým filmům naškodu - podle mého názoru. (23.07.2015)

Příběh vyprávěný pohledem jedenáctileté Bo. Místo, kde žije s matkou a otcem, který zrovna prožívá období těžké deprese, není ani na mapě, zato leží vedle užitečné skládky. Život bez TV, telefonu, elektřiny, bez lidí (občas se zastaví kamarád Georgie.) I zástupci finančního úřadu trvalo 4 dny než je konečně našel. A ve stejném okamžiku, kdy spatřil nahou paní domu, dostal žihadlo. Když se po třech dnech a nocích blouznění ve vysokých horečkách probral ...... byl zamilován, do Arlene, do místa, do způsobu života. Zůstal a začal malovat. Jako první vzniklo plátno, které nebylo jen obyčejným pohledem ...... „Mnohokrát jsem o tom plátně ještě přemýšlela. Připadalo mi, že oceán znázorňuje minulost, nebe je budoucností a současnost bude jenom ta úzká, klikatá čára, kde se oba setkávají. Klikatá, protože když na ní stojíme, sama se pod námi kroutí, neustále se mění.“ Nádherný film, který svou pohodou musí snad každého pohladit. (28.12.2005)

Z filmu je znát obrovská radost z vyprávění, celý film jsem tím byl fascinován a nechtělo se mi pryč, poslouchal bych Bo donekonečna. Kupodivu se mi ani okamžikem nevkrádalo do mysli, že by tu mohlo jít o nějakou "oslavu" života v pustině - naopak, je to (ne)idylický příběh o vnitřní bolesti a démonech uvnitř nás - každá z postav je tam má, včetně té dívky, všichni se s nimi musí potýkat, podléhat jim, ve vzácných okamžicích radostného sdílení na ně zapomínat. P. S. Jižanská verze Betonové zahrady (a taky Vliv gama paprsků na měsíček zahradní)... (14.07.2015)

Ale áno, aj takto sa dá žiť. Každému, ako sa páči. Ale vedzte, že môžete vlastniť dom, nemať ani korunu na účte, mať zásoby potravy na 4 roky, zásoby dreva na 3 roky, kopec šatstva, úžasnú ženu a skvelú dcéru a aj tak sa na chvíľu v živote stratíte. Alebo ste celý čas stratený a jedno stretnutie vás nakopne tak, že všetko hodíte za hlavu a budete aspoň chvíľu šťastný. Napríklad desať rokov. Zvláštny film s fakt výbornými dialógmi a fajn muzikou. (03.01.2017)