Pořadník

Pro našince naprosto nepřestavitelné, pro Kubánce, možná realita. Hrstka lidí, v jedné opuštěné čekárně, čekajíc na jeden autobus, který ne a ne přijet. Na jedno podívání tenhle film, ale bohatě stačí, přece jen na mě působil místy dost křečovitě. Až na scénu při odjezdu ta byla naprosto skvělá. Možná už jsem někdy podobnou sám zažil, kdo ví. (27.05.2014)

po delší době jsem se setkal opět s kubánskou kinematografií a opět spokojenost a opět tam hraje Vláďa ;-) Latinskoamerická bezstarostná povaha mi dokáže zlepšit náladu a ještě navíc když se z toho umíchá koktejl s výbornými ingrediencemi: dobrý příběh, spousta různorodých postaviček, poctivá dávka absurdity a špetka komunistické utopie místo třešničky. Jen se zkuste vcítit do situace, kdy je Vám na Florenci vlastně jedno jestli pojede autobus dnes, zítra a nebo vůbec ... [ PŘÍBĚH: 2 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 2 /// ART: 0 /// STYL: 2 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (11.06.2013)

Milostný příběh, sen o lepší společnosti a nesmírně vtipná komedie v jednom. Skupinka lidí uvízne na autobusové stanici a brzy se přesvědčí, že „S pesimismem nikam nedojdeme, nesmíme ztrácet naději.“. Dostanou se hrdinové do cíle svých cest nebo je izolace definitivní? V Německu byl film uveden pod – vzhledem k příběhu malinko podvratným – názvem „Kubanisch reisen“. Pořadník je dedikován Titónovi, s nímž Tabío natočil snímek Jahody a čokoláda. (16.08.2005)

Musím říct, že tady toho soudružství bylo až moc. Celý film se točí kolem partičky podivínů, kteří po celou dobu tlachají o naprostých zbytečnostech. Jediný konec mi padl do oka, ten byl opravdu dobře promyšlený a jsem za něj ráda, jinak by tento skromný kubánský snímek byl jedna velká klišovitá katastrofa. (02.06.2018)

Soudruzi a soudružky, tak tohle je zase jeden z těch prima filmů, které moc ráda doporučím každému, kdo má občas chuť dát si gaučink a pauzu od těch náročnějších kousků. A i když se tady jedná o Kubu, mohlo by se to klidně aplikovat i na jiné země (ale zase by jste přišli o to krásné soudružství:D) s názvem "bylo, nebylo, kdesi, kdysi......", příjemná snová a hlavně úsměvná, mírně satirická záležitost, kde si vychutnáte každého z těch čekajících lidiček a za chvíli nebudete mít absolutně chuť odjet, tak jak se to stalo i mně. Každému tam možná něčím přiroste k srdci nějaká osobnost, buď svým charakterem a nebo vizuálně, to je celkem jedno. Mně například padnul do oka Roland hned od začátku a byla jsem celou dobu zvědavá jak dlouho to dá. Co? To už je na vás, jen se mrkněte a budete hned vědět :-) Rakev, červenobílé lavičky, tolik připomínající ty naše socialistické, blízkost moře a ještě spoustu jiných momentů učinilo mé sobotní odpoledne moc fajnovým. (17.05.2014)