Portrét dívky v plamenech

Portrait of a Lady on Fire je sice nádherně nasnímanou záležitostí, nicméně příběh společně s hlavními charaktery je plochý a nudný až hrůza. Celý snímek se na stopáží čítající 120 minut režisérce Céline Sciamma tak nějak zoufale rozpadá pod rukama až do chvíle, kdy obě hlavní hrdinky začnou podléhat vzájemné touze a lásce. Nicméně až do tohoto dějového bodu se jedná o nudnou a okatě nastavovanou kaši, u níž se budete po většinu času zoufale dívat na hodinky. A to je vzhledem k úchvatným reáliím Bretaně, krásným herečkám a všudypřítomné Vivaldiho muzice vážně velká škoda. „When you're observing me, who do you think I'm observing?“ (06.01.2020)

║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA ║Tržby Celosvetovo $2,936,245▐ Prvá hodina to dáva dosť dole. Nevýrazne, ospalé, proste zívačka ako svina. Nevie sa to poriadne k ničomu odraziť, ničím upútať. Oproti takej tipovo podobnej Favoritke to je dosť nemotorné. V druhej hodinke to už konečne začne iskriť a hra na to artové umenie ako už konečne aj je k niečomu. Chrlí to pekné obrázky, prípadne aj obrazy, kresby do knižiek, náhrdelníkov, proste radosť, začne fungovať chémia. Ústredná dvojica to rozohrá priam delikátne, má to zmyselnosť ale pre mňa aj tak dosť premárnené a nezachránilo mi to tú pretrpenú prvú polovicu filmu. /videl v kine: 45%/ (04.12.2019)

Scény připomínají obrázky a herečky hrají dobře ( hlavně očima - což dává smysl v těchto rolích), ale nijak zvlášť se nepředvedou, protože scénář je dost slabý na to, aby se o filmu dalo mluvit jako o banalitě, či jako o intelektuální nudě. Intelktuálno je evokováno výrazem snímku, ale intelektuální fakt neni. Film nijak nezkoumá historickou úlohu ženy (nebo něco, co by tomu dalo přidanou hodnotu). Samotné milostné "vzplanutí" (pokud o tom lze takto mluvit, jelikož Dívce v Plamenech chybí živoucnost) mi přišlo slabě vykonstruované. Nechalo mě to 100% chladným. Docela zbytečné pokoukání. 1,5/5 (05.05.2020)

Film, ktorý krásne zachytáva osamelosť života na odľahlom mieste, absenciu hudby, život rôznych vrstiev žien v 18. storočí, umenie a silné puto. Ide na vec pomaly a opatrne, následne vás strhne poslednou tretinou. Na niektoré scény - bábätko, záver - tak skoro nezabudnem. Tisíckrát lepšie ako nepodarený Ammonite (2020), sorry Kate. (14.08.2023)

Dcera slavného malířského otce Marianne, připlouvá na ostrov malovat panskou dceru. Druhorozená Heloise se vrátila z kláštera a místo aby byla jeptiškou, má se vdát za Milánského velmože poté, co její starší sestra spáchala sebevraždu. Marianne má za úkol ji potají namalovat, aby mohl být obraz poslán budoucímu manželovi. Marianne je moderní nezávislá žena, což je ukázáno již v úvodní scéně, kdy na loďce připlouvá na ostrov, a neváhá si do moře skočit pro krabici s náčiním, která z loďky vypadla. Sciamma Heloise představuje od samého začátku divákovi a Marianne po kouscích - nejdříve prostřednictvím rozhovoru se služkou, později, při vycházkách obou žen po pobřeží. Po celý film pečlivě budovaný vztah mezi oběma ženami vrcholí milostným vzplanutím, přičemž jak Marianne, tak Heloise musí být jasné, že nikam nepovede. Pečlivou práci na vztahu obou žen pak u diváka film sklidí zejména emocionálně v posledních několika minutách. [Rakkautta&Anarkiaa 2019] (01.10.2019)