Špatná výchova

Pocta Mistrovi Napětí? Možná... Ovšem spíše než-li o kriminálku se jedná o další kvalitní studii netypických, ale opravdových vztahů z pohledu Pedro Almodóvara. Jednoznačným kladem jsou herci v čele s famózním Bernalem. Největším záporem scénář, který sice námětem zaujme, ale konečnou podobou v jaké je prezentován ve filmu již tolik ne. (30.06.2007)

Almodóvar didaktický. Chybí tradiční komediální nadhled, protože téma je vážné. Skrývaná a potlačovaná homosexualita či zneužívání bezbranných za duchovními zdmi plodí pokřivené duše a vztahy. Svobodně milující se homosexuálové a transsexuálové prožívají lásku jako heterosexuálové, jen se liší v tom, že dvě mužské sexuality budují vztah jinak než mužská a ženská sexualita dohromady (viz scéna u bázénu snažící se tuto odlišnost vyjádřit). Pro heterosexuála je tento film obtížně uchopitelný tím, že ukazuje vášně lásky uprostřed odlišné komunity (ve filmu neuvidíme skoro žádného hetero). Pro mě za tři hvězdičky (film nedosahuje kvality citovaných filmů - viz plakáty na zdech multikina: Double Idemnity aj.) - tu čtvrtou dávám za nutnost vzniku takových filmů ukazujících "odlišnost" ve své normálnosti, která vlastně není ničím odlišná. Rozhodně bych tento film pouštěl dokola lidem, kteří jsou naplněni nenávistí ke všemu, co nemyslí a nemluví jako oni (i když Roman Joch, poradce premiéra Nečase, říká své nenávisti konzervatismus). (23.08.2010)

Přepsáno v dubnu 2020. Špatná výchova je otevřeným výjevem traumatu vnitřního světa, psychoanalýzou, hodnou jména Freud a terapií úzkostí prostřednictvím umělecké tvorby. Pedro Almodóvar zhodnocuje osobní a profesní zkušenosti, city, touhy, představy a tajnosti, výstřednost je zde potřebou i posláním, morální ironie je výstřelem intimního strachu. Tápání v hledání vlastní identity jako důsledek katolické výchovy, přehnaná ctižádost a přizpůsobivost vztahům reality v zájmu úsilí překračuje hranice, sebezničení je odvrácenou stranou chtíče a trestem rodičovské neúcty se stává zločin. Svět filmu se stává procesem úspěšné seberealizace a niterného osvobození. Pestrobarevná rutina těží ze stavů vyhrocených emocí a extrémistické morální katarze. V samém středu událostí je Ángel Andrade alias Juan alias filmová Zahara (pozoruhodný Gael García Bernal), herec velmi intimní zpovědi. Úzkost vnitřního světa podává obžalobu morálního pokrytectví, přesto je hlavní motivací osobní prospěch, byť zneužívání bývá oboustranné a v danou chvíli pro obě strany uspokojivé. Důležitou postavou je Enrique Goded (zajímavý Fele Martínez), filmový režisér, spojený velmi intimní nostalgií k Zahaře. Vědomé využívání má pocit převahy, experimentální choutky a překvapivé procitnutí. Významnou postavou je otec Manolo (velmi zajímavý Daniel Giménez Cacho), ředitel katolické internátní školy ve filmové terapii. Stvoření niterného traumatu je tady obžalobou morálního pokrytectví. Výraznou postavou je také Manuel Berenguer (dobrý Lluís Homar), skutečný stvořitel Zahary. Jeho posedlost andělskou krásou, ve které vnímá lásku, ho žene do vědomé zkázy, přesto ze svých cílů nemíní slevit. K těm výraznějším postavám patří také Ignacio Rodríguez (zajímavý Francisco Boira), starší Juanův bratr a živoucí předloha Zahary. Hluboké jizvy vnitřního světa mají negativní dopady na sociálně rodinné vztahy, cesta k vlastní identitě je zkreslená niternou úzkostí. K výraznějším postavám filmu patří též malý Ignacio (příjemný Nacho Pérez), filmová ozvěna Ignaciova dětského traumatu. Prokletí dětského andělského hlasu v nadržených prackách katolického celibátu. Z dalších rolí: ve filmu nejbližší kamarád Zahary Paquito (Javier Cámara), dospělý filmový herec Enrique Serrano (Alberto Ferreiro), produkční asistent a bývalý režisérův milenec Martín (Juan Fernández), filmový odraz dětství samotného režiséra Enrique (Raúl García Forneiro), filmový sadista a otec z katolické internátní školy José (Francisco Maestre), či životem a vlastními dětmi trápená matka Ignacia a Juana (Petra Martínez). Špatná výchova je psychoanalytickým rozborem úzkosti vnitřního světa, zároveň je i její terapií a živočišným temperamentem jižního větru v zářivé barvě. Jen ta výstřednost se stala spíše velmi zručnou rutinou a uměleckou značkou. (01.03.2010)

Dávám 4,5* a viditelně menší hodnocení hlavně proto, že v rámci zatím mnou viděné Pedrovy tvorby mě tohle dílko zaujalo nejméně (přesto ale dost :-)). Tradičně zvláštní svět plný homosexuálů, transvestitů a podobných lidí, výrazná vizuální stylizace, nevšední příběh (lehce skandální vůči církvi) podaný naprosto uvěřitelně, plný nečekaných odhalení a skvělí herci (zejména můj oblíbený Gael García Bernal) řadí tenhle film Pedra Almodóvara opět mezi první ligu. (24.07.2006)

Kvalitní evropský film, na jaký můžeme být právem pyšní. Ano, nestrhne masy, ale člověka si získá a není to prostě nic komerčního, ale naopak nezávislý film, který oceňuje i kritika. Almodóvar patří bezpochyby k evropské režisérské špičce, má svůj osobitý styl. Viděla jsem Volver a Mluv s ní a oba filmy se mi líbily. Špatná výchova není výjimkou. Film, který poukazuje na praktiky v církvi, problémy ale řeší a ukazuje velice citlivě, zároveň šokuje, nenechá vás chladným. Film, který vás prostě zasáhne. Hudba a herci perfektní. Další podařené evropské dílko Pana režiséra. (18.06.2013)