Naši kluci

Ano, stokrát ano! To bylo tak dobré, jak jen to mohlo být. The Spy s Cohenem je proti tomu falešná mýdlový opera, které nejde věřit nos mezi očima. Naopak Our Boys jsou nečernobílý, umírněný, a přesto emocionálně zdrcující obraz zločinu, který vás přiměje googlit detaily izraelsko-palestinského konfliktu. Tohle je seriál, jak má být. Napínavý, lidský, plný pochopení k oběma stranám, pečlivě vyrešeršovaný, bez příkras. Dávám 9 agentů Shabaku z 10 možných. (04.11.2019)

V roce 2014 unesl a zabil Hamas tři izraelské chlapce, načež se rozhodli tři ultraortodoxní pomstít se stejným způsobem na náhodném palestinském teenagerovi. Tento seriál je špičkovou filmovou rekonstrukcí této události, která sleduje krůček po krůčku skoro jako v přímém přenosu pátrání po těch prvních třech a následně po té druhé trojici až k soudnímu procesu s nimi. Skvělá sonda do společnosti na Blízkém východě, která je naprosto pohlcující a jako krimi drama strhující a kdyby se poslední čtyři díly nerozmělnily, tak tohle dílo hodnotím stejně vysoko jako Černobyl nebo Chalifát. První seriál HBO v hebrejštině/arabštině, asi když to šlo u netflixovské Faudy, která byla ale proizraelská, tak to zkusili i tady, kde je to mírně propalestinské. Jak napsal zpravodaj ČT Szanto tenhle seriál je jakýsi sebemrskačský bič pro Izraelce, ale to je tím, že divák sleduje hlavně ten druhý zločin. Normálně bych dal čtyři silné hvězdy, ale po mojí sérii jednohvězdičkových srajd musím napálit pět, protože jsem rád potkal zase něco v echt kvalitě. (03.06.2020)

Ve 21. století již lidstvo prorejdilo oblohu křížem krážem, dávno deflorovalo exosféru, atakuje hranice sluneční soustavy a audiovizuálně nade vši pochybnost prokázalo, že tam nahoře fuckt, kurva, nesedí na obláčku žádný fousatý strejc, hrající z nudy škodolibé šachy se vším biologickým a řídící osudy vypatlaných kokotů! Přesto však stále existují celé národy, žijící ve fanatickém tmářství lidových bajek, protože svádět své neúspěchy a životní mizérii na vis major je daleko pohodlnější, než s nimi aktivně bojovat, a jako psychická berlička slaboduchých i levnější, než třeba chlastat nebo brát drogy. Taky je to skvělý makrodementizační nástroj pro všechny ty pány loutek, neboť ať už se v těch mikrosvětech sváří cokoliv, stačí zatahat za nitky víry a celé dříve rozpolcené stádo je rázem jedna velká, dokonale soudržná a rozumově zaslepená vypláchlá kudlanka, protože toho staletími pracně mocensky programovaného Boha fuckt nasrat nechceš. Blízký východ je nárazovou zónou dvou táborů vymatlanců, zejména poté, co nějakého génia napadlo uznat pár milionovému etniku poválečně kňučících Židů čtyři tisíce let starý, lidovou slovesností „jednoznačně prokázaný“ Jehovův zápis do pozemkového katastru Palestiny a povolit jim vytvořit stát přesně uprostřed fanatického pekla konkurenčního náboženství. Naši kluci v podstatě ukazují, že sionističtí ortodoxi jsou úplně stejná účelově dogmatizovaná a řádně vygumovaná lůza jako islamističtí fundamentalisté, přičemž u obou jakýkoliv zdravý rozum, kritické myšlení, behaviorální logika a většinou i vírou vágně vštěpované zásady humanismu (záměrně vyložitelné v podstatě jakkoliv) končí u nejbližšího pasáka blahoslavených (čti „imáma / rabína“). Takže když si Hizballáh udělá ragů ze tří židodětí, celý národ poháněný Bohem okamžitě falešně altruisticky a hnusně pokrytecky lká, jako by každému povraždili vlastní neviňátka, načež ti nejzarytější virouši prohlásí okamžitě Jehovovo okřídlené „Oko za oko“ s tichým požehnáním pasáků za nadstátní a nadzákonnou povinnost a hurá na grilování náctiletých muslimů. Je tedy docela škoda, že scénárista studoval dramatizaci a spád výhradně z Tóry, a tak promodlil tohle docela zajímavé a nebývalé progresivní střílení Izraelitů do vlastních řad do místy až narkoleptické procedurální prudy, navíc nemilosrdně dovatěné nejméně o dvě hodiny největších hitů židovského liturgického popu v plné stopáži. (11.04.2021)

Zpracování docela nudné, ale silný příběh velice zajímavý. Po první části jsem to chtěl vzdát, nakonec jsem byl rád, že jsem to vydržel až do konce.  Nahlédl jsem do pro mne naprosto nepochopitelné jiné kultury, jejich zvyků, mravů, problémů a náboženství. Pohled na věc ze dvou z nesvářených stran, právnické kličky, rozhodně stojí za to seriál shlédnout i přes jeho těžkopádnost. (20.11.2021)

Je vidět, že se na filmu podílely obě strany, je tu snaha o postihnutí problému mez Palestinci a Izraelem. Situace je v podstatě zakonzervovaná a vyhrocuje se vlastně jen v případě excesů typu našeho příběhu. Jinak obě strany zvolily politiku nevměšování, nedráždění. Izrael je ale kdykoli připraven srovnat se zemí nějakou vesnici, Palestinci mají Semtex a kamení taky připravené ve sklepě. Ono to ale není jen o těchto dvou stranách. I jako Izraelec si člověk bude připadat v mnoha čtvrtích Jeruzaléma či Tel-Avivu jako cizinec. Mezi jednotlivými skupinami Izraelců jsou tak obrovské rozdíly, že si navzájem skoro ani nerozumí. Udržet tento stát pohromadě a v chodu je velké umění a není divu, že vypisují mimořádné volby každou chvíli. K udržení pořádku a životaschopnosti země má Izrael v provozu sledovací nástroje, o kterých každý zarytý demokrat opravdu nerad slyší. Udržují databáze, sledují podezřelé a asi i nepodezřelé osoby. To, o čem se v Evropě nemluví a jen tiše se o tom spekuluje, je tady pýchou ukazováno jako pilíř státu. Ta vražda je v seriálu vlastně jen základní osou příběhu, kolem ní se ovíjí poměrně zdařilá analýza izraelské společnosti a politiky. Kloužeme sice pořád po povrchu, ale tady je to tak složité, že i mnoho Izraelců samotných v tom nemá jasno. Jedno je jediné jisté, klid tam nikdy nebude. Obě strany jsou vyčerpané nenávistí a strachem, ale dohodnout se už nemohou, na to už je dávno pozdě...80% (26.10.2022)