Ren a Stimpy

Seriál, který běžel kdysi dávno v televizi na stanici Nova v odpoledních hodinách. Po pár dílech někomu došlo, že tento animák asi nebyl točen pro děti, že je to čas pro tento seriál dost nevhodný a tak byl přesunut do nočních hodin. No, už jsem v té době odrostl dětským střevícům, a tak mě fóry o smrdutém podpaží, prdech, smradlavých ponožkách, zkažených zubech, ušním mazu, posraných spodkách a dalších chuťovkách celkem bavily. V některých dílech, např. v tom hororovém o strašidelném domě, může divák zaregistrovat odkazy na známé filmy jako Psycho a na Texaský masakr motorovou pilou, což dětský divák neocení. V seriálu vystupuje několik velmi bizarních postaviček. Nejen vychytralá rachitická čivava Ren a tlustý přihlouplý kocour Stimpy, ale i superantihrdina Práškový Topinkář, nechutná víla Zubnička anebo Poleno. A proto si zazpíváme oblíbenou píseň:"Co se válí po schodech a na psa má spadeno? Co se dá jíst i příborem? Je Poleno." (03.02.2006)

Geniální záležitost. Naprosto dokonalá ukázka toho, jak lze ze snůšky fekálních a vpravdě zvracopudných gagů vytvořit prvotřídní a divácky oblíbený seriál. Renovi a Stimpymu se totiž ve své době podařilo zcela vymanit ze škatulky přetrapně moralistických počinů určených dětem a právě díky své jinakosti si razili směle cestu napříč generacemi. Tenhle specifický druh humoru si své diváky zkrátka vždycky najde, bez ohledu na to, jak moc nechutný a zavrženíhodný je:-) Mně bylo sedm a k seriálu se ráda vracím i teď (obzvláště kvůli scénám, které mi teď dávají daleko větší smysl než tehdy). Znáte snad něco ještě legračnějšího, než 100 ďábelsky morbidních způsobů jak potrápit animovanou postavičku, hromady zeleného puchu linoucího se z plesnivých nohou, nebo poleno??? (04.01.2010)

Kdyz zhlednu takovyto serial, jakym je Ren a Stimpy, vzdy premyslim, kolik dusevnich chorob se muselo sejit v autorove mysli, nez neco takoveho zplodil. Ano, toto je druh humoru, ktery mi skutecne sedi - naprosto nelogicky, obhroubly, ale o to vice genialni. Reklama na poleno ci hry typu "Nemoč na elektricky plot" radim do sveho osobniho zlateho fondu tohoto druhu humoru (03.03.2007)

Neskutečně vtipné. Důkaz že i dementní humor může být sakra na úrovni a opravdovým uměním, když má myšlenku a originální jiskru. Pak bych řekl, že ho mám raději než ostatní. Výborné skloubení zvuku a obrazu. Rovněž tak statické zobrazení nechutných detailů. Vrcholné momenty: Rena a Stimpyho v hrobovém apartmá navštíví soused pan červ. Souboj SSSR vs USA a dobytí vesmíru. Zuřivé a výhružné vyjádření Renem a Stimpym "poražených" wrestlerů. 90% (26.12.2007)

Ren a Stipmy není jen tak obyčejný animák, který skončil v propadlišti dějin s několika stručnými komentáři na ČSFD a odkazem na reklamu s polenem. Ren a Stimpy je něco víc. Ren a Stimpy je mýtus. Začalo to zcela nevinně. Ošklivá čivava a tupý kocour byli přátelé od nepaměti. Oba jsou věřící, oba dodržují takové ty domácí zvyky, jakými jsou třeba Vánoce, Díkuvzdání nebo Hromnice. Dávají si dárky, mají o sebe starost, navzájem si pomáhají. To je světlá stránka jejich vztahu. Žijí v malém domečku, přičemž Ren (čivava) chodí do práce, sbírá nevyléčitelné nemoci a dokonce má ve svých državách zkamenělý dinosauří trus. A znají se se Satanem. Toť důležitý jev v celém tom "zašmodrchaném" ději. Ren a Stimpy si totiž dovedou navzájem dost ubližovat. To vše ale pramení z toho, že Stimpy je částečně retardovaný, kdežto Ren je duší intelektuál. Tato zdánlivá nesourodost je pak hlavním motorem jejich příběhů. Časem totiž poznáme, že i intelektuál může být pěkný debil a ztroskotaný retard projeví například svou statečnost nebo štědrost. Nebo dokonce i přímo otcovskou starostlivost, když v jedné epizodě hledá svůj ztracený pšouk a neváhá pro něj překonat všechny nástrahy světa. Přes veškerou mravokárnost, která se z výše uvedeného může jevit, je to ale spíše nemravné. Sraní, blití, nadávání nebo sbírání kemrů je zde základním projevem a proto byl i seriálu několikrát změněn vysílací čas v naší bodré TV Noha. Nějaký mudrc musel zkrátka přijít na to, že to halt není úplně pro ty nejmenší. A to už se dostávám k tomu, proč je tato výtvarná exploatace mýtem. Seriál má totiž několik rovin. V té nejširší vás asi bude především bavit a rozesmívat. V mnoha jiných pohoršovat, urážet, rozčilovat a v neposlední řadě znechucovat. A když už nic, člověk si alespoň odnese ponaučení: Nemoč na elektrický plot! Seriál je totiž jako nespoutaný živel. Nejdříve se jeví jako neškodná legrácka pro děti, ale později se příběh chová stejně jako jeho retardovaní hrdinové. Zcela nezávazně autor nechává promlouvat fantaskní postavy, zde například prdy, soply apod., dává prostor netypickým předmětům a tvorům (shnilá kostra tresky jako nevěsta Smrádka – syna/pšouka Stimpyho, dále celá plejáda domácí zvířeny, zejména pak koní a oslů), a je zcela v duchu demence dvou představitelů. Satira promlouvá i skrze (smyšlený a brutální) teleshopping. Mnohdy se k nim přidávají ještě idiotštější postavy a vy si říkáte, že už to nemůže být horší. Další šílenosti na sebe nedají dlouho čekat a vše se valí jako lavina v Tatrách. Jasných pět hvězd bez mrknutí oka. Za nejlepší díl považuji ten s tím bratrancem Svenem, jenž sbírá použité náplasti (jednu má už z roku 1962) a vlastní také jednu sklenici plivanců. Ten, jenž se představuje: „Ha, on je Olie, ty jsi Sven.“ A zde malá ukázka. Ta mimika je prostě na Oskara. (05.09.2012)