Poslání Lysistraty

Televizní film Poslání Lysistraty je dnes zajímavý především kvůli účasti Romy Schneider, která po svém útěku do Francie za Alainem Delonem odmítá všechny nové filmové nabídky přicházející z Německa a Rakouska. Podle jejího názoru v ní vidí stále a jen Sissi. Prvním a na dlouho posledním německým režisérem, který Romy osloví a nabídne roli zcela jinou, odlišnou od Sissi, je právě Fritz Kortner. Romy Schneider, která ve Francii prozatím filmově strádá, dává možnost zahrát si dvojroli Myrrhine, mladé řecké dívky, a její filmové představitelky Uschi Hellwigové. Pro Romy se tento film stává klíčový. Německému publiku ukazuje, že není jen Sissi. Léta nedosažitelný televizní film začíná v současnoti (tj. v roce 1961), kdy herci a herečky z Lysistraty se se svými partnery schází na televizní premiéru v obývacím pokoji představitelky Lysistraty, výborné Barbary Rütting. Usazují se, aby sledovali příběh z pera Aristofana, příběh o ženách, které se rozhodly odmítnout být po vůli mužům, dokud budou válčit. Řada problémů, které řeší postavy v televizní Lysistratě, se ukazuje jako velmi aktuální a ve finále ovlivňují i rozhodnutí, které provedou naši diváci. Film v roce 1961 podle tehdejších novinových titulků způsobil skandál, protože v něm ženy otevřeně mluvily o sexu se svými partnery. Z dnešního pohledu je to již úsměvné, nebýt těchto archivních novinových titulků, současného diváka by ani nenapadlo, že film mohl být považován za nemravný. Každopádně i po 50 letech se jedná o vtipnou, svižnou televizní inscenaci s neodolatelnou 23 letou Romy Schneiderovou. (16.12.2013)

Západoněmecká TV inscenace z počátku 60. let, na které mě moc nezaujala původní Aristofanova komedie, ale vlastně ani ta otevřenost kolem sexuálního tématu, způsobivší v době premiéry skandál. Za nejpozoruhodnější aspekt považuju jakousi konfrontaci či spíše doplnění 2000 let staré divadelní hry o pohled do zákulisí TV premiéry její nové adaptace a rozehrání vztahů mezi protagonisty, kteří se jednou objevují v historických kostýmech v inscenaci a jindy civilně v bytě režiséra a buď komentují své výkony ve hře, filozofují či se hádejí. V několika pasážích s pokusem zobrazit jistý přesah starého klasického námětu a dát důraz na vztahy mi to skoro připomnělo některá Bergmannova dramata. Nepříliš známá Barbara Rütting byla výborná, o něco horší je to s Romy Schneider, která i mimo historické kulisy podala příliš teatrální výkon. Ještě jí nějaký ten čas trvalo, než se z velké hvězdy rakouských kostymních filmů 50. let stala postupem času velkou charakterní herečkou. Během 60. let si to pro jistotu nejdříve zkusila snad všechny žánry, v minimálně šesti národních produkcích, přičemž televizní studiovka dle antické předlohy je pouze jedním z úsměvných extrémů v této její dekádě. 60% (24.10.2019)