Více

Myslím že většina lidí to viděla z toho stejného důvodu jako já... Pink Floyd. Budu film hodnotit mimo hudbu. A myslím, že je to naprostá hovadina. Schroeder si myslel že natočí něco drogově originálního, ale je to pitomé a nudné. Hlavní herečka se pořád svléká, hlavní herec se snaží taky. K tomu berou heroin, a nakonec to špatně dopadne. Páni, to by nikdo nečekal! Navíc nemám ráda když se hudba Pink Floyd spojuje s drogově závislými a celkově s drogami. Film je to nadmíru hloupý, předpovídatelný a trapný. Jednu hvězdičku za hudbu, i když soundtrack je stokrát lepší. A co teprve když to hrají naživo.... (25.01.2014)

Realistický film o temnej stránke 60. rokov, ktorý mi tematicky pripomínal Requiem za sen (aj keď spracovaním za ním predsa len zaostáva). Mladý nemecký študent chce žiť naplno a vydáva sa na cesty, až kým neskončí s mladou Američankou na Ibize, kde ho postupne stále viac a viac (odtiaľ názov) navádza na drogy. Slabinou filmu je, že je pomerne zdĺhavý, zachytáva ale všetko, čo so závislosťou súvisí - od príjemných začiatkov, cez abstinenčné záchvaty, problémy s dílermi a podsvetím až po úplné prepadnutie a nevyhnutný koniec. Film je veľmi symbolický, okrem drog sa zaoberá témami bezhraničnej slobody, voľnomyšlienkárstva a hľadania šťastia mladých v živote a ich miesta vo svete, ktoré ale často končí práve iba pri zábave, drogách, sexe a ničnerobení, čo film zobrazuje pomerne naturalisticky. Na dobu vzniku to bol určite významný film, ktorý sa nebál ukázať pravdu o drogách a hippies, jeho hodnota a posolstvo ale platí aj dnes (najmä dnes...). A samozrejme soundtrack zložili Pink Floydi, netradičná hudba z ich psychedelického obdobia (hudba, ktorá nie je pre každého) hrá buď na pozadí v baroch alebo na kazetách hlavných postáv. (27.12.2013)

Tento príbeh je veľmi osobitým a prevažne slobodomyseľným snímkom, ktorý zaujme najmä skvelým soundtrackom od Pink Floyd a jemne artovým štýlom réžie. Neudeje sa tu síce toho veľa a príbeh je pomerne ľahko predvídateľný, ale atmosféra bola budovaná dobre a pútavo. Celkovo ale v rámci žánru som videl určite aj lepšie filmy. 60 % (29.05.2023)

Vražedná kombinace drog mládí - svoboda&sex - s drogami reálnými. Naivní Romeo a plavovlasý anděl zkázy Estelle. Don Quijote de la Herca v kulisách slunné Ibizy... Bez obalu a bez milosti spěje k neodvratně tragickému konci. Samotný film občas podklesne v kolenou (nikoli vinou drog), ale vysoko na vlně ho podrží soundtrack - měl jsem tohle album rád, aniž bych znal film. Teď mohu říci, že do něho přesně zapadá. A silueta větrného mlýna z obalu se pro mne stává jedním z nejděsivěji vztyčených prstů 60.let... (čtvrtou hvězdu dotahuji za skvělou hudbu) (16.04.2023)

Tento zvláštní film jsem prvně viděl na mém prvním setkání s fanklubem Pink Floyd a ač mi v té době přišel takový všelijaký tak musím říct, že je určitě velmi kvalitní. Až dětinsky naivní feťáci, kteří se věčně hádají kvůli drogam a přesto se stále milují. Z moci drog se nikdo nedostane a i o tom je tento odlišný snímek. (11.08.2008)