Forever
Recenze (1)
Mašinfíra Costas nemůže pro blíže neurčenou nemoc vykonávat své povolání, a tak má kdy na sledování ženy, kterou každodenně dopravoval do Pirea; ze stejného místa na stejné místo a zpět, ve stejném vagóně, hned za lokomotivou. Zná ji a znát znamená milovat. Ona jej ale nezná a jeho trpělivá dotěrnost ji spíš odpuzuje. Svět muže a ženy je oddělen nikoli nedostatkem komunikace, nýbrž samou svou podstatou. Aby se mohli sejít, musí žena opustit SVŮJ prostor a navštívit JEHO. Pozn. 1 o komunikaci: Ve filmu se vůbec málo mluví, verbální složka je zde redukována na minimum (nejvíce prostoru tu má Costův nahraný monolog, úvaha o městě, řece a příbězích), v podstatě jde o němý film, v němž se nemluví ne proto, že to (technicky) nejde, ale proto, že se řeč zvnitřnila tak, že ji neslyšíme. Pozn. 2 o komunikaci: Určitým způsobem se tu jedná o (milostný) trojúhelník. Divák (jako třetí bod, do kterého se sbíhají obě úsečky) anticipuje kolikrát se Anna otočí (její otočení na eskalátoru je zvlášť půvabné), zda tam Costa bude opět stát či už ne, proč řekl "Protože Vás miluji", když měl říct "Protože se mi líbíte a chci se s Vámi seznámit“ ..... Do času nebo navždycky (gia panta). ()