Gekijouban Fate/Stay Night: Heaven's Feel III. Spring Song

Tak po posledním dílu téhle trilogie můžu říct, že se autoři úplně ubrali jiným směrem než obvykle a vůbec se jim nedivím, protože kdo by chtěl sledovat třikrát to samé akorát s jiným vývojem příběhu a romantickým zájmem. Oproti jiným sériím se tohle nevyšplhá na tak napínavé souboje, ale přesto tu nechybí, kdy i v tomto závěrečném díle se člověk dočká alespoň jednoho celkem pořádného souboje. Tahle série se prostě zaměřovala více na dramatickou a psychologickou stránku. Samozřejmě tu nechybí ani filosofická stránka díky nám známému knězi Kotominemu, který opět rozvíří své netradiční myšlenky na zamyšlení, ale nehraje to tu prim jako u série Zero, ale to málo, co se tu objeví úplně nezklame. Bohužel úplný závěr je trochu "chaotický" a zasloužil by si trochu lepší a neuspěchané zakončení s tím, že by všechno důstojně objasnilo vzhledem k tomu, že je to poslední díl (jak tomu bylo u ostatních sérií). Po animační stránce je to to samé a hudební stránka konečně v tomhle posledním díle pořádně vynikla. (28.01.2023)

"Kánonickým" pokračovaním udalostí Fate/Zero pre mňa ostane jednoznačne Unlimited Blade Works. Po stránke príbehu, rozmerom deja, vzťahov, osobnostného vývoja hrdinov aj záporákov je koherentnejšie, než Heaven's Feel, ktorého temnota, záhadná atmosféra a predovšetkým ťaživosť príbehu sa rozlievajú z obrazovky, tí, ktorí mali v Blade Works epizódnu úlohu tentokrát hrajú prvé husle (až ma teraz mrzí, že v Blade Works hrdinka ako Rider má len kratšiu a zápornú úlohu) a to všetko v asi najfantastickejšom anime-vizuáli, aký som doteraz videl, s ohromujúcimi súbojmi (vidieť ich tak na veľkom plátne s top-ozvučením) a najepickejšími ost! (05.11.2023)

Nic nečekaného se nestalo. Stejně jak v předchozích 2 dílech k plné spokojenosti forma zdecimovala obsah a Ufotable vyždímal vše ze svého umu, aby nám naservíroval jednu poslední světelnou show a barevnou extravangci z Fate/Stay Night univerza. Desetiminutový souboj servantů je pastva jak pro oči tak pro uši, nářez, který sice s fyzikou má pramálo společného, ale koho tohle zajímá? Jsou tituly, který si speciálně uschovávám, abych si je mohl dokola pouštět v nejvyšší možné kvalitě na co největší obrazovce a Spring Song mezi ně 100% patří. Neokrádejte své emoce zbytečně o takový zážitek pozorováním horší kopie. Děj posledního dílu je pospolitější oproti Lost Butterfly, i když stále poměrně málo smysluplný a naopak ironicky funguje jako výplň a pauza mezi dalšími vizuálními orgiemi. Uspokojivého vysvětlení se nedočkáme, přebobtnává to deus ex machinou, ale Shirou je aspoň znatelně svěřepejší a odhodlanější co jeho alter ega z jiných známých linií (i oproti minulému dílu) a posedlá Sakura je za prvné snesitelnější a za druhé tu překvapivě tolik prostoru nedostala. Už kvůli příběhu u mě vyhrál 1. film, ale jak bylo řečeno, kvůli tomu jsem tuto trilogii nesledoval a stejně jsem odešel potěšen. (01.04.2021)

Poslední díl této větve jsem si dal s dost velkým odstupem času, budu si je muset dát pěkně za sebou. Každopádně epické zakončení, ty souboje jsou pastva pro oči a hudba opravdu pastva pro uši. Jak jsem psal ale u předchozího dílu, tato větev je na mě moc depresivní :) Rin a Saber jsou prostě nej :) (07.01.2024)

Již není čas, ztrácet čas, a film tedy v podstatě ihned začíná akcí. Následně periodicky střídá pozvolnější, expoziční momenty se strhující, v případě jednoho ze finálních soubojů dokonce kulervoucí, akcí. Souboje jsou tak skvělé, že by se jistým divákům a uživatelům mohlo zdát, že forma rozdrtila obsah, ale já myslím, že tomu tak není. Jistě, špičková animace může pevně držet divákovu pozornost, a k docenění filmu to postačí. Člověku tak ale unikají linky s filosofickými rozpravami nad zlem a jeho povahou či vlivem traumatického dětství na dospělost, které určitou hloubku přece jen mají. O to více pak diváci, kteří přišli jen pro audiovizuální pozlátko, mohou být na konci filmu a jeho rozuzlení zmatení (pár věcí jim ovšem nelze vyčítat, jelikož pro několik odpovědí by museli zavítat do úplně jiné, téměř zapomenuté, franšízy). (17.02.2023)