Režie:
Manolo CaroKamera:
Ángel AmorósHudba:
Lucas VidalHrají:
Alejandro Speitzer, Ernesto Alterio, Eduardo Casanova, Carlos Cuevas, Ester Expósito, Pilar Castro, Mariola Fuentes, Isaac Hernández, Carmen Maura (více)VOD (1)
Epizody(3)
-
Vypustit kořist (E01)
-
Zamířit (E02)
-
Zmáčknout spoušť (E03)
Obsahy(1)
Ve Španělsku padesátých let 20. století povolají rodiče svého syna z Mexika domů, aby ho seznámili s jeho snoubenkou. Jenže on si s sebou přiveze baleťáka! (Netflix)
Videa (1)
Recenze (14)
Veď sa tam skoro nič nestalo. Chlapec príde domov z Mexika do Španielska, donesie so sebou baleťáka, španielski homofóbi a xenofóbi sú z toho celí húúúúú na sračky a schopní hneď tasiť zbrane. Zastrelené holuby, chúďatá, museli riadne smrdieť na kope. Zopár psychopatov, čo sa vyžíva v šikanovaní a týraní je všade. SPOILER: A nakoniec sa svorne skoro všetci vystrieľajú. A rozprávky je koniec. Najviac ma pobavilo, keď ten typ so škaredým ksichtom začal baletiť uprostred noci v homofóbnom domčeku. Inak nič. ()
Kombinace Manola Cara, velké paní herečky Carmen Maury a mé srdcovky Cecilie Suárez (skvělá v La casa de las flores) slibovala hodně. Zajímavé doplnění A. Speitzerem (El oscuro deseo) a E. Alteriem, obecně za mě dobrý výběr herců. Pěkný obraz frankistického Španělska. Jen si nejsem jistá, zda divák neznalý španělských dějin pochopí spoustu narážek. Možná kdyby měl miniseriál jeden-dva díly navíc na prohloubení příběhu, nevadilo by to. Fajn víkendovka. 8/10 ()
Klerofašistický Francův režim 50. let je asi to nejméně vhodné prostředí na to mít svá tajemství. A tady jich má každý více než dost. Na tohle dílko jsem narazil naprostou náhodou a jsem za to rád, protože mě nadchlo nejen scénářem a hereckými výkony, ale také výpravou. Koncert na pokrytectví a předsudky. ()
Zakončení zklamalo patosem a pitomostí a zbořilo dojem z dokonalého druhého dílu. Postava matriarchální megerovité babky nešíří ten strach, který ve mně scénář chce mermomocí vzbudit; působí ploše - nic, co už bychom nikde jinde neviděli. Proto se mi v posledních pěti minutách chtělo spíš smát. No, naštěstí byl ke všemu vážně solidní lead-up. ()
Minisérie Někdo musí zemřít mě na první pohled oslovila svým tématem a prostředím, v němž se odehrává. Nicméně po zhlédnutí mám z této mexické "jednohubky" smíšené pocity: Tvůrci rozehráli na poli tří epizod několik problematik (rodinné/partnerské vztahy, postavení vůči sexuálním menšinám, pomluvy vs. pravda) a dokázali mě zpočátku vtáhnout do děje, v němž mi častokrát nejedna postava neuvěřitelně pila krev svým arogantním, pokryteckým či psychopatickým chováním (zde to na plné čáře vyhrály "bábinka" a Cayetana), takže o emoce nebyla fakt nouze. Líbilo se mi vizuální pojetí "ostřílených" intermezz s jednotlivými postavami a zaujala mě kriminalistická rovina minisérie, byť byla předvídatelná. Během třetí epizody jsem však měl pocit, že tvůrcům poněkud zvlčel scénář a samotný závěr mi přišel jako nějaká telenovela říznutá libovolným filmem od Tarantina (míněno bez urážky vůči němu). Slibný námět a rozehraný děj nakonec tak nějak vyšuměly. ()
Galerie (3)
Photo © Netflix
Reklama