Videa (1)
Recenze (2)
Najväčšie pozitívum, ktoré môžem povedať je, že "Trump Card" nie je tak vysoko nechutným a zlotvorným filmom, ako bolo "Death Of A Nation". No súčasne mám pocit, že náš pán režisér a "najväčší génius akého kedy Amerika mala" si našiel istým spôsobom aj cestu ako si odporovať svojimi filmami zároveň. Ak v jednom filme poviete, že demokrati sú skrytí fašisti a dokonca v minulosti inšpirovali nacistické Nemecko na svoju politiku, no súčasne potom v úvode filmu ukážete Ameriku s kosákmi a kladivami a sochou slobody nahradenou sochou Lenina a podobnými momentkami, tak kde je potom pravda. Lebo hoci aj v ZSSR aj Nemecku za 30-tych rokov vládla totalita, tak myslím si, že myslenie Stalina a Hitlera malo určité rozdiely. Ale to len tak na okraj. Reálne je tento film Dinesh D'Souza v tom, čo robí počas svojej režisérskej kariéry najlepšie. Vyberá si čerešničky, spája ich do svojej mozaiky reality a kombinuje si informácie do celkového obrazu, ktorý nám potom ako divákom naservíruje. Na jednej strane je obdivuhodné koľko energie do toho tento človek vkladá. Pretože to pôsobí, ako keby ste si zobrali 4 veľké krabice puzzle, rozložili všetky kúsky zo všetkých krabíc na jednu kopu a potom dokopy z toho vyskladali úplne nový obraz, ktorý bude zlepencom z toho čo vám ponúkali jednotlivé štyri krabice. A úprimne, že to niekto dokáže je celkom fascinujúce. Na druhú stranu ale je to človek, ktorý je tak vnútorne zahrabaný vo svojej realite, že sa absolútne nesnaží nejakým spôsobom vytvárať komplexný obraz. Najzaujímavejšie veci, ktoré som sa z tohto filmu dozvedel sú, že najlepšie zabránime streľbe na školách tak, aby mali pedagógovia zbrane, ktorými by mohli takýchto útočníkov spacifikovať. Rovnako som sa dozvedel, že demokrati svojimi rečami o socializme chcú Ameriku dotiahnuť do takého stavu, v akom je Venezuela. A rovnako sa tvári, že pozná absolútnu odpoveď na otázku potratov, sexuálnej orientácie a násiliu na černochoch v Amerike a akým spôsobom sa to má riešiť. Najlepšia myšlienka, ktorá tu padne (a to nemyslím teraz ironicky) je pre mňa to, že si ako ľudia musíme uvedomiť, že štát nám nič nedlží a je na nás, aby sme budovali svoje hodnoty. A nemôžeme sa pozerať na štát ako nástroj, ktorý vyrieši všetky naše problémy. Ja s tým osobne súhlasím. Dáva to možnosť človeku nájsť seba samého a priniesť niečo. A v rôznych oblastiach sme mali takto rôznych vizionárov. Lenže spôsob akým to pán D'Souza prezentuje je absolútne mimo realitu. Rozhovor s imámom pôsobí absolútne zahraný a rovnako sú na tom aj niektoré iné scénky, viď rozhovor s Georgom Papadopoulusom a jeho ženou, či rozhovor s Larrym Sinclairom. Nie je problém, že sú v tomto filme, no tie scénky pôsobia tak suverénne a absolútne presvedčene, že strácajú akúkoľvek silu. To nie sú rozhovory, v ktorých pôsobia hostia prirodzene. Pôsobia, ako keby vedeli s absolútnou presnosťou čo majú povedať a kedy majú dať D'Souzovi za absolútnu pravdu. Lebo o to mu podľa mňa aj ide. Mať absolútnu pravdu. Úvodný telefonát s Trumpom vyznieva maximálne pateticky a potreboval si asi len pohladkať ego, a aby sme my mohli vidieť ako si ho pohladká. Niektoré scéky pôsobia veľmi neprirodzene strihnuté, aby sme mali len tie informácie, ktoré tam mať chce a na záver ešte sa musíme venovať aj Orwellovi a jeho 1984. Lebo to je to, čo svet chce docieliť. A očividne nie len v Amerike, nakoľko aj jeden z našich veľkých slovenských "géniov" objavil tohto roku Orwella. Čo viac dodať? Film je klasická D'Souzova propaganda. Nič viac, nič menej. Možno obohatená len o fakty, ktoré nám predstaví najnovšie aj jeho rodina. Načo riešiť otázky s nejakými nezávislými osobnosťami, keď môžem mať ako hosťa na tému potratov hovoriť so svojou dcérou, alebo hovoriť o Venezuele so svojou manželkou a jej kamarátkou? Nie je to úžasná logika? Hodnotenie: F () (méně) (více)
V Americe právě vrcholí prezidentský duel Trump-Biden a Dinesh přispěchal se svým podílem do Trumpovy předvolební kampaně (a mně tím poskytl další bienální dávku guilty pleasure).___ I přes lákavý víceznačný název se film zabývá samotným Trumpem celkem málo. Nicméně i zde se opakují absurdní paralely mezi Trumpem a Lincolnem, které D'Souza rozvinul ve svém předloňském filmu. Zde je Trumpova podnikatelská a politická genialita zářivým briliantem v odpadcích socialistického marastu, v němž se brzy utopí současná Amerika, pokud Demokratická strana převezme moc. Trump Card je totiž adaptací D'Souzovy poslední knihy United States of Socialism.___ Vedle skutečnosti, že těžký narcista D'Souza svými filmy řeší osobní agendu, nechybí zde skoro nic z rejstříku ultrapravicových kýčů: Hrozbou totalitního kolapsu ekonomiky počínaje, přes potraty, omezování zbraní, potlačování náboženských práv, obrovské majetky levicových politiků, antifácký terorismus až po fake-news média. Zapomněl snad jen na levicovou indoktrinaci studentů na amerických univerzitách. Vzhledem k tomu, kdo je Trumpův protikandidát, nemohl si D'Souza pomoct a oživuje poněkud skomírající kauzu podnikatelských aktivit Huntera Bidena na Ukrajině, a kromě jiných fantasmagorií přívádí opět na světlo dávno zapadlou bizarní konspirační teorii o Obamově gay-sexu (na níž demonstruje mediální bias: zatímco Stormy Daniels kouká ze všech mediálních koutů, o Larrym Sinclairovi neví skoro nikdo...)___ D'Souza vlastně ani nějak složitě nezakrývá, že jeho snahou vůbec není kriticky a intelektuálně-poctivě analyzovat demokratický socialismus, jak jej propaguje frakce Demokratické strany reprezentovaná Bernie Sandersem či AOC. Vůbec se nezabývá jejich skutečným politických programem, vůbec se nezabývá ani socialismem jako takovým (v souvislosti s Marxem pouze vidíme, jak D'Souza drží v ruce Kapitál - scéna, jež je o to vtipnější, že jejím protikladem je D'Souza zamyšleně hledící do Trumpovy knihy Umění udělat dohodu...). Nezpovídá nezávislé politology, historiky, ekonomy, filosofy (v jeho pojetí nezávislost neexistuje: buď-anebo), namísto toho akcentuje sovětskou symboliku, straší totalitními diktaturami a rozmlouvá se členy své vlastní rodiny & názorově nakloněnými (často zdiskreditovanými - viz George Papadopoulos) lidmi, které nechá bez uzardění plácat naprosto jakoukoli blbost (např. zcela nepodložené tvrzení, že "socialistka" Ilhan Omar a někteří "socialističtí" novináři jsou placeni a ovládáni Katarem). Socialismus je zde používán jen jako nálepka, strašák, prázdný symbol ve špinavém politickém & kulturním boji. Předchozím prezidentským volbám dominovali migranti a zeď, těmto socialismus a Venezuela...___ Oproti minulým je tento D'Souzův film vlastně nudný. Už nijak nerozčiluje, sem-tam přibylo pár nechtěně vtipných momentů: Rozhovor s extrémně-pravicovým imámem a animované pasáže s unylou imitací Trumpova hlasu jsou za hranicí čisté parodie. Jinak je to ale starý dobrý Dinesh: Cherry-picking levicových autorů "odhaluje" učebnicovým cherry-pickingem (viz např. kritiku Mooreova filmu Sicko nebo "demýtizování" švédského modelu sociálního státu). Celý film, celý D'Souzův přístup k faktům a jeho modus operandi ať při psaní, natáčení nebo veřejných projevech lze nakonec nejlépe charakterizovat na tom, jak pro své účely v tomto filmu používá George Orwella (což je typické pro mnoho ultrapravičáků, kteří znají jen 1984 nebo Farmu zvířat): Ve filmu zazní věta: "Britský spisovatel George Orwell (sám člověk levicového smýšlení) rozpoznal, že všechny formy socialismu se změní v totalitu." Ve skutečnosti však Orwell napsal mj. toto: "Každá seriózní práce, kterou jsem od roku 1936 napsal, byla přímo či nepřímo napsána proti totalitě a pro demokratický socialismus, jak ho chápu já." [Proč píšu, 1949]. Mám-li tedy opravit D'Souzovu charakteristiku a poučit pravičáky zaštiťující se Orwellem, byl tento britský autor sám socialista a propagátor socialismu... A takhle je to u D'Souzy se vším. Film jen pro MAGA-fans a pro zájemce o studium demagogie. () (méně) (více)