Režie:
Michael LantieriKamera:
David BurrHudba:
John DebneyHrají:
Jill Hennessy, Billy Burke, Kevin Zegers, Paul Gleeson, Simon Westaway, Nina Landis, Brian McDermottObsahy(2)
Patrick se vyrovnává se ztrátou svých rodičů, kteří jedné noci záhadně zmizeli na ostrově, kam jezdili každoročně na prázdniny. Mladá psychiatrička Victoria, která o Patricka pečuje, se rozhodne s tímto traumatem bojovat svérázně – vezme Patricka zpět na ostrov. Záhy však pochopí, že Patrikovy řeči o „dracích“ nejsou pouze výplodem jeho fantazie, jak si celou dobu myslela... (Šakalík)
(více)Recenze (14)
Tak jsem si právě udělal další zářez do sbírky mých oblíbených zvířecích hororů a můžu říci, že jsem byl spokojený. Klasické nenáročné béčko, které jsem určitě neviděl naposledy, mne zaujalo především velice pěkně ztvárněnými varany. Už dlouho jsem neviděl tak povedené ještěry (naposledy snad v Jurském Parku) a tak není divu, že i pod tímto filmem je podepsáno známé Tippett Studio, které si vizuální efekty vzalo do parády. Jeho zakladatel Phill Tippet patří mezi špičky svého oboru (stejně jako Ray Harryhausen) a své spolupracovníky mnohému naučil. O něco horší to už bylo s kvalitou scénáře, který je plný klišé, ale i přesto jsem se u něho nenudil. Mám slabost pro všechny ty zvířecí zabijáky a tak jako u monster filmů u nich používám poněkud odlišnější procentuální hodnocení, než u jiných hororových subžánrů. Po atmosférické stránce to totiž místy dost skřípalo a napětí se nedostavovalo v takových intervalech a míře, jak bych si přál. ()
Docela koukatelné béčko, ale bohužel pouze béčko. Skupinka přerostlých varanů, která se omylem dostane na ostrov, kde nemaje dostatek potravy, zařadí do jídelníčku lidské pokolení, je jako námět pro krvavý beast horor jako dělaná. Digitální zpracování těchto tvorů je na svou dobu poměrně zdařilé, jenomže celý film umírá na úplně bezobsažný scénář, kdy filmaři sice vyženou šest lidí na ostrov, ale pak vlastně nevědí co s nimi. Nejspíš právě proto obsahuje film několik úplně hluchých míst, které pouze vyplňují stopáž, ale příběh nikam neposouvají. Přitom stačilo inkriminovanou zápletku s varany nevyslepičit divákovi hned v prvních pěti minutách a nechat ho chvíli v napětí tápat, co že se to s rodiči nebohého chlapce vlastně stalo. Takhle jen sledujeme, kterak přibývají mrtví na straně lidí i varanů a vina se nakonec hodí na krk bezohledné ropné společnosti – jak originální! Celkově asi není o co stát, ale v rámci žánru béčkových hororů je to přesto solidní průměr. ()
Je až obdivuhodné, že zde má Komodo tak málo hodnocení vzhledem k obsazení a dost dobře udělaným vizuálním efektům. Komodo je vlastně obdoba o dva roky starší Anakondy - béčkový horor s přerostlými a krvelačnými obludami, jejichž nejoblíbenější zábavou je pojídání lidí. Zkrátka jeden z těch filmů, pro které byla škoda tak kvalitního vizuálního zpracování, protože to spolehlivě zabije plochý děj a absence jakéhokoli hlubšího smyslu. ()
Už viac krát som sa tu priznal k tomu, že mám rád animal horrory. Bavia ma rozzúrené, zmutované, či inak nasraté zvery, ktoré útočia na ľudí a chladnokrvne ich zabíjajú. V rámci tohto horrorového žánru som už videl veru všeličo. Mal som možnosť sledovať vražedné besnenie vlkov, psov, pavúkov, potkanov, hadov, mravcov, slimákov, žiab, včiel, piraní, levov, krokodílov, netopierov a všeliakej ďalšej hávede. Videl som v akcii aj šabľozubého tigra, krakaticu, obriu chobotnicu, megažraloka, mechažraloka, šesťhlavého žraloka, či dokonca kokainom sfetovaného medveďa. No a teraz som túto beštiálnu kolekciu rozšíril o komodských varanov. Naservíroval mi ich supervízor špeciálnych filmových efektov Michael Lantieri v snímku "Komodo", ktorý zrežíroval v roku 1999. Môžem povedať, že po technickej stránke to spracoval veľmi kvalitne. *** ()
Upřímně, čekal jsem, že komoda ukážou hned na začátku, ale nee. Jeho "řádění" bylo jen slyšet. Tvůrci nám prostě nic neukážou. Jo, ukážou později a hned je každému jasné, proč to neukázali dřív. Už vím, proč se skoro celý snímek komodo odehrával bez komodů. Jejich triková stránka je totiž otřesná. Tak že, když už se při tomto příběhu začnete k smrti nudit, ukážou vám komoda a hned máte chuť to vypnout. Na druhou stranu si však řeknete, že když už na to čumim takovou dobu tak to dokoukám. Pak se určitě srdečně zasmějete u jedné scény. Doktorka a Anie při návratu na ostrov, kde hlavní hrdina Patrik prožil tu otřesnou událost na začátku příběhu, totiž nejenže nechají auto asi sto metrů před barákem (normální člověk by zaparkoval o hodně blíž), auto zamknou, ale nechají pootevřené okénko. Když strašně moc spěchají tak samolitr nemůžou auto otevřít. Je jasné, že pootevřeným okénkem se pak snaží vyndat náhradní klíče, které američani tak rádi nechávají za sluneční clonou. Těsně před tím, co se jim povede sebrat tyto klíče (joj to jsou nervy) však Patrik oběhne auto (tou delší cestou) a úplně z klidem si otevře u spolujezdce. Mezi tím se doktorka snaží odemknout u řidiče. Nemusím snad připomínat, že to úžasné auto zrovna nějak nechce nastartovat. Také bych chtěl polemizovat na téma, jak to že když na ostrově nebyl Patrik o ještěrech nebyla nikde ani stopa a najednou celé stádo. Patrik je nějakej magnet, asi si ho pamatují z první události. CITÁT - Právě jsme se dostali na spodek potravního řetězce........... I pro mně je ten film na spodku filmové tvorby a to jsem se na něj tak moc těšil. ()
Reklama