Reklama

Reklama

Maria Fiore

Maria Fiore

nar. 01.10.1935
Řím, Lazio, Itálie

zem. 28.10.2004 (69 let)
Řím, Lazio, Itálie

Biografie

Italská herečka Maria Fiore zazářila počátkem padesátých let, ale zatímco pro průměrné diváky zůstala idolem bezmála deset let, kritici měli k jejím dalším filmovým rolím značné výhrady. Pocházela z prosté římské rodiny a dětství strávila v neutěšených poměrech země zmítané válkou i těžkých poválečných let. Útěkem z nepříjemné reality všedního dne bylo snění o herecké kariéře a počátkem padesátých let začala navštěvovat filmové konkurzy. Nakonec si ji vybral Renato Castellani do svého významného filmu ZA DVA GROŠE NADĚJE (Due soldi di speranza, 1952). Tento neorealistický příběh o životě mladých nezaměstnaných zaujal i v mezinárodním měřítku, byl oceněn v Cannes a Maria Fiore se rázem stala hvězdou.

Škatulku chudé a těžkým osudem stíhané dívky Maria Fiore rychle opustila a v následujících letech v rychlém sledu přijímala nabídky do odlehčenějších žánrů. Jen v letech 1953-1955 natočila patnáct filmů, její doménou se staly optimistické příběhy a muzikály, jejichž společným atributem bylo slunce, příjemné melodie a několikrát i panorama Neapole. Kritici si nad její novou podobou zoufali, diváci ale byli nadšeni a Maria Fiore s přehledem plnila italská kina. Vypovídací hodnotu o uměleckých hodnotách mají i názvy jejích tehdejších filmů, v nichž byl několikrát jejím partnerem populární neapolský zpěvák Giacomo Rondinella (NEAPOL, ZEMĚ LÁSKY – Napoli terra d′amore, 1954; KDYŽ SLUNCE ZAPADÁ – Quando tramonta il sole, 1955), dvojici vytvořila i s populárními francouzskými herci Henri Vidalem (SCAMPOLO 53, 1953) a Jean-Pierrem Mockym (GRAZIELLA, 1954), objevila se také po boku vycházející hvězdy Sophie Loren (NEDĚLE SLUŠNÝCH LIDÍ (La domenica della buona gente, 1953).

Nad dobový průměr z její tehdejší filmografie vyniká jen málo titulů, za připomenutí stojí hudební komedie NEAPOLSKÝ KOLOTOČ (Carosello napoletano, 1954) a VELKÉ VARIETÉ (Gran varietà, 1955), tady ovšem byla jen jednou z mnoha osobností hvězdného ansámblu. Jen výjimečně hrála i v jiných žánrech, s Ettorem Mannim to bylo například drama z druhé světové války NEPLAČ, KRÁSKO (Bella non piangere, 1955), hlavní ženskou roli ztvárnila také v dobrodružném historickém příběhu PRINC S ČERVENOU MASKOU (Il principe dalla maschera rossa, 1955).

Počátkem šedesátých let se objevila i ve dvou filmech žánru sandálu a meče, po účasti v dalších komediích a muzikálech si ale uvědomila, že její kariéra se nedá srovnat s jejími vrstevnicemi, s nimiž začínala (například Sophia Loren, Claudia Cardinale nebo Virna Lisi). Po natočení komedie GAUČO (Il gaucho, 1965) s Vittoriem Gassmanem se další práce u filmu dobrovolně vzdala. Aktivit před kamerou se ale úplně nezřekla a začala častěji účinkovat v televizi.

Nové pracovní vytížení jí přinesla dabingová společnost Cast Doppiaggio, kterou založila v sedmdesátých letech v Římě. Tato firma se začala specializovat na italské znění převážně hollywoodských trháků a Maria Fiore v čele této společnosti dosáhla v podstatě monopolního postavení. Dabingem se zcela nadchla, v tomto oboru získala značný respekt odborníků i veřejnosti a v neposlední řadě také velmi zbohatla. Další nabídky k filmování přijímala již jen výjimečně, připomeňme alespoň film MATKA EBBE (Mamma Ebbe, 1985) režiséra Carla Lizzaniho.

Maria Fiore zemřela v Římě 28. října 2004 ve věku 79 let následkem rakoviny plic.

Pavel "argenson" Vlach

Reklama

Reklama