Vladimír Úlehla

Vladimír Úlehla se narodil ve Vídni 16. července 1888 a svůj život zasvětil biologii, botanice a folkloristice. V roce 1899 nastoupil na brněnské gymnázium, poté pokračoval ve studiích v Kyjově a zakončil je v jihomoravské Strážnici. V letech 1912-13 pobýval na studijním pobytu v Lipsku. Za 1. světové války sloužil u sanitárního útvaru ve Vídni, Bratislavě a v Haliči, ale roku 1915 byl odsouzen za propagaci panslavismu. Ve vězení v rakouském Möllersdorfu strávil dva roky svého života. Poté byl rehabilitován a byl vyslán na italskou a francouzskou frontu a po vzniku Československa se stal členem generálního štábu československé armády.

V roce 1919 nastoupil Úlehla na přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy, kde působil dva roky jako asistent při Ústavu rostlinné fyziologie. O dva roky později, v roce 1921, byl jmenován mimořádným profesorem na nově založené Masarykově univerzitě v Brně, kde zřídil a vedl Ústav pro fyziologii rostlin. Zde byl roku 1931 jmenován řádným profesorem a stal se světově uznávaným mj. díky své převratné metodě filmování růstu rostlin. Úlehla se stal významnou osobností veřejného a kulturního života, podílel se mj. i na organizaci Výstavy soudobé kultury v Československu, která se konala v roce 1928 v Brně.

Vladimír Úlehla se také mohl pyšnit velikým hudebním nadáním, které vedlo k jeho celoživotnímu zájmu o lidovou píseň, který byl jistě do velké míry ovlivněn i pobytem ve Strážnici – městě s dlouholetou folklorní tradicí a zachovalou lidovou kulturou. Sběru lidových písní se věnoval již po návratu z 1. světové války. Roku 1931 založil studijní sdružení Velká a o rok později ve Velké nad Veličkou natočil svůj celovečerní film MIZEJÍCÍ SVĚT, který se ale nesetkal u veřejnosti s velkým ohlasem a navíc zapříčinil svému autorovi velké finanční potíže. Avšak z bohatého filmového materiálu se Úlehlovi podařilo vytvořit ještě šest krátkých národopisných filmů. Pro své působení si zvolil krásu jihomoravského Horňácka a zde se dále věnoval filmování, národopisnému výzkumu a sběru písní.

Vladimír Úlehla byl také autorem četných vědeckých monografií a článků. Za zmínku stojí např. monografie Padesát moravských písní (Praha, 1940) nebo Živá píseň (Praha, 1949). Centrem jeho zájmu se stalo komplexní životní prostředí lidové písně, tedy nejen píseň jako takové, ale i prostředí její interpretace a zvláštní důraz kladl i na poznání zpěváků. Vladimír Úlehla také založil a vedl Národopisný sbor pro lidovou píseň, hudbu a tanec, který se podílel na vzniku a přípravách prvních ročníků Národopisných slavností ve Strážnici, které svojí tradici udržují až dodnes. Vladimír Úlehla zemřel 3. července 1947 v Brně v nedožitých 59 letech.

ČSFD.cz