Alexander Kolowrat

Ač příslušník starobylého českého šlechtického rodu, narodil se ve městě Glen Ridge v New Jersey v USA, kam jeho otec Leopold Filip Kolowrat-Krakowsky utekl po zakázaném souboji v Praze na Klamovce, ve kterém zabil prince Auersperga. Naštěstí dostal otec milost od císaře a rodina se mohla vrátit do Čech, kde v Týnci na Klatovsku Alexander Joseph Kolowrat-Krakowsky vyrůstal. V českém prostředí navštěvoval i místní školu. Po roce studia na gymnáziu v nedalekém Stříbře byl jako desetiletý přijat na internátní římskokatolické gymnázium Kollegium Kalksburg u Vídně. Maturitu složil na vídeňském gymnáziu Theresianum v roce 1904. Dle přání svého otce nastoupil na prestižní Katolickou univerzitu v Lovani. Studia ukončil v roce 1907 a posléze nastoupil jako jednoroční dobrovolník do 13. dragounského pluku prince Evžena Savojského s posádkami v Klatovech, Stříbře a Lounech. Během studii si oblíbil motocykly, automobily a závodění. Během vojenské služby se seznámil s fotografií a k tomu s filmem. Díky věnu matky, baronky Nadine Huppmann-Valbella, dcery bohatého tabákového magnáta, a díky hospodářským schopnostem otce se panství stabilizovalo a stalo se výnosným, což Alexandrovi Kolowratovi umožnilo plně se věnovat oběma vášním automobilismu a filmu.

Tajně závodil a vítězil v automobilových závodech pod pseudonymy hrabě Klatovský nebo Donald. Dokonce mu hrozilo ze strany otce vydědění. Mimo jiné se objevil jako postava ve filmu DĚDEČEK AUTOMOBIL (1956), kde ho ztvárnil Josef Hlinomaz. Po smrti svého otce v roce 1910 převzal rodinný majetek, část zdrojů investoval do svých zálib, nicméně tyto záliby prokázaly dostatečnou finanční návratnost. Stal se akcionářem automobilek Laurin & Klement, část akcií podědil po svém otci, i Austro Daimler/Motoren AG.  Na zámku Velké Dvory u Přimdy v roce 1910 zřídil filmové laboratoře a ateliéry. V roce 1911 jeho tým vytvořil první rakouský profesionálně natočený dokument Těžba rudy ve štýrském Erzbergu. Následovalo několik dalších krátkometrážních filmů jako například reportáž o svatbě arcivévody Karla se Zitou von Bourbon-Parma. V roce byl 1912 v důsledku požáru nucen přestěhovat ateliéry, ty byly přesunuty do Vídně, kde byla založena produkční společnost Sascha-Filmfabrik. Díky svému působení ve filmovém průmyslu dostal přezdívku hrabě Kilowatt, později Der Kinograf. V letech 1912-1914 v jeho filmové společnosti vzniklo okolo 30 němých filmů.

Během První světové války narukoval v hodnosti poručíka do automobilní jednotky, v níž sloužil jako pobočník velitele. Již v říjnu 1914 získal povolení vyrábět pro svou firmu Sascha-Kriegswoche – válečné týdeníky. O rok později byl převelen do K.u.K Kriegspressuartier – válečného tiskového střediska, v němž byl ustanoven vedoucím filmového oddělení. Další rok 1916 v listopadu získal výhradní práva na filmové zdokumentování pohřbu císaře Františka Josefa I. Během tří dnů vytvořil se svými zaměstnanci 255 kopií. Jestliže válka omezila zahraniční konkurenci a přinesla jeho firmě zisky, tak konec války a rozpad monarchie znamenaly pro Sascha-Filmindustrie ztrátu části trhu. Nicméně Alexandrovi Kolowratovi se podařilo téměř hned po válce získat zastoupení americké filmové společnosti Paramouth.

Ve své filmové společnosti soustředil  po válce řadu tehdejších vynikajících tvůrců – režisérů, kameramanů, scenáristů a samozřejmě hereček a herců. Mnoho později známých tvůrců se stalo slavnými díky tomuto českému aristokratovi a jeho filmové společnosti. Mezi ně patřili například režiséři Alexander Korda a Michael Curtiz (v té době ještě Mihály Kertész),  herečky Anny Ondráková, Marlene Dietrich a Magda Sonja. V letech 1919 až 1922 měla jeho filmová společnost úspěch a on sám kromě řízení společnosti působil jako producent. Produkoval například filmy PRINZ UND BETTELKNABE (český Princ a chuďas), SODOMA UND GOMORRAH, NAMENLOS a později i CAFÉ ELECTRIC s Marlene Dietrich.

30. dubna 1923 uzavřel sňatek s ruskou emigrantkou, kněžnou Sofii Trubeckou, který se konal ve vídeňské chrámu svatého Štěpána. Svatba byla rovněž nafilmovaná režisérem Gustavem Ucickým. V tomto roce a následujících se začala projevovat filmová konkurence ze zahraničí. I přesto v Sascha-Filmindustrie vznikla řada nákladných ale i komerčně úspěšných filmů - MLADÝ MEDARDUS (1923), KRÁLOVNA OTROKŮ (1924), SALAMMBÔ (1925) a CAFÉ ELECTRIC (1927). Neblahý vliv na filmový průmysl měla i cenzura. Vhodnou formou protestu a nátlaku se mu podařilo nejen omezení cenzury, ale i zavedení regulace importu zahraničních filmů.

Na začátku roku 1927 se u něj, přes jeho pevné až pověstné zdraví, začaly projevovat trávicí potíže. Onemocněl žloutenkou a tu nezmírnil ani pobyt v Karlových Varech. Při následné operaci mu byla zjištěna rakovina slinivky. Krátkodobé zlepšení se dostavilo po pobytu v lázních Semmering u Vídně. V prosinci 1927 boj s touto chorobou prohrál a zemřel bez potomků ve věku nedožitých 42 let. Traduje se, že před smrti chtěl vidět nohy Marlene Dietrich, proto přes prostředníky toto dohodl a herečka souhlasila. Po její návštěvě zemřel. Jeho ostatky byly uloženy do rodinné hrobky v Týnci.

Jiří "Ampi" Amler