Désiré Ecaré

Désiré Ecaré (1939) se narodil v hlavním městě Pobřeží slonoviny, nicméně vystudoval obor dramatické umění v Centre d´Art Dramatique v Paříži a pokračoval na katedře divadelní vědy na Sorbonně. V roce 1966 absolvoval filmovou školu IDHEC tamtéž.

Jeho první krátký hraný film Concerto za vyhnanství získal Cenu kritiky na festivalu v Cannes. Tento snímek znamenal otevření nové cesty v afrických kinematografiích a zásadně se lišil od filmového jazyka Ousmana Sembena. V roce 1973 se režisér vrátil do vlasti, kde zahájil natáčení svého zatím posledního dokončeného filmu Tváře žen. Podařilo se mu ho dokončit až po dvanácti letech, během nichž se živil jako úředník, restaurátor nebo pěstitel. Jeho práce byla zhodnocena v roce 1985, kdy byly Tváře žen uvedeny na festivalu v Cannes, kde získaly dvě ocenění. Désiré Écaré otevřel naprosto novátorskou estetickou cestu a ukázal, jak originálně lze propojit tabuizovaná témata sexu, politiky a feminismu s reflexí ekonomických problémů a tradičního života, a to nejen v Pobřeží slonoviny, ale v kontextu celé Afriky.

Dlouhé období, během něhož film vznikal, je pouze odrazem problémů, s nimiž se potýkají všichni afričtí režiséři. Écaré označil Tváře žen za dílo podléhající neustálému vývoji, za určitý druh lidské komedie, jenž ukazuje možnosti léčby společenských nemocí prostřednictvím humoru. Tento významný režisér bude hostem retrospektivy afrického filmu a uvede všechny své snímky, které dosud nikdy nebyly komerčně distribuovány. V současnosti působí jako poradce prezidenta Pobřeží slonoviny.

David Čeněk (LFŠ 2006)