Albert Capellani

Albert Capellani byl francouzský filmový režisér a scenárista němé éry.

Capellani spolu se svým bratrem Paulem studovali herectví u Charlese le Bargy na konzervatoři v Paříži. Začínal jako divadelní herec a správce. Začátky jeho herecké kariéry nastali, když spolupracoval s režisérem André Antoinem v Théâtre Libre and the Odéon. Poté začal režírovat hry pro Odéon a pracoval po boku chváleného herce a režiséra Firmina Gémiera. V roce 1903 se stal vedoucím hudebního sálu Alhambra v Paříži.

Pracoval jako herec a režisér, dokud v roce 1905 neobdržel nabídku práce od studia Pathé Frères, kdy natočil první krátké komedie. Záhy pak následovali klasické adaptace románů. Charles Pathé, který věřil ve velké naděje na umělecký potenciál filmu jako média, ho pozval do uměleckého štábu pod vedením Ferdinanda Zeccy. Když Pathé v roce 1908 zahájil produkci „prestiže“  Société des Auteurs et des Gens de Lettres (SCAGL), Capellani se stal jejím prvním uměleckým ředitelem a režíroval první film společnosti L'Arlésienne. Během své kariéry ve společnosti Pathé Frères pracoval jako poradce a vedoucí různých ředitelů, včetně Michela Carrého, Georgese Denoly, Henriho Étiévanteho a Georgese Monca.

Náměty pro filmy často čerpal ze svého divadelního života, aby pak do svých filmů obsadil kolegy z divadelních her, například Henryho Krausse, který se objevil jako Quasimodo ve filmu Hrbáč Notre Dame (1911) nebo jako Jean Valjean ve filmu Les Misérables (1912), což byla jím režírovaná pětihodinová verze Bídníků.

Jeho filmy pokrývají mnoho žánrů, včetně melodramat, pohádek, kostýmních dramat s historickými a biblickými tématy a literárních adaptací, zejména poté, co se v roce 1908 ujal režie v SCAGL. K jeho stylu patřil živý smysl pro inscenování herců ve třech dimenzionálních prostorách, dynamické využití lokačního natáčení a pozornost k jemným realistickým detailům, které zdůrazňují lidskost jeho postav.

V roce 1914 sloužil ve francouzské armádě jako důstojník, ale byl zraněn v bitvě u Soissons poblíž Champaigne, první bitva u Champagne. Byl tedy propuštěn z armády, ale kvůli válce nebyl schopen režírovat filmy ve Francii.

V roce 1915 Francii opustil a přestěhoval se do Spojených států, kde pracoval u filmových ateliérů Pathé Exchange a Metro Pictures Corporation, což byla světová filmová společnost. Další byla Cosmopolitan Productions, Nazimov Productions, Inc. Na základě jeho směřování v tomto období natočil řadu snímků, třeba The Easiest Way (1917), Daybreak (1918), Social Hypocrites (1918).

Je zakladatelem společnosti Albert Capellani Productions, což byla produkční společnosti aktivní v letech 1919–1920. Zde vytvořil např. Oh Boy! (1919) či The Virtuous Model (1919). Celkově režíroval a tvořil filmy v letech 1905 až 1922. Kritici jeho snímky opěvovali jako příklad skutečného umění.

Jedním z jeho bratrů byl herec a sochař Paul Capellani a další z bratrů byl filmový režisér Roger Capellani. Albert Capellani opustil USA a vrátil se do rodné Francie v roce 1923, kde měl v plánu uskutečnil několik nových filmových projektů, ale nebyl schopen uskutečnit žádné, protože v roce 1923 ochrnul v důsledku mozkové příhody. Zemřel na cukrovku v roce 1931 ve věku 57 let.

Zetwenka