Emil Kubiš

Rebelující filmař Emil Kubiš v čase svých filmařských začátků, které spadají do první poloviny padesátých let, působil v Závodním klubu elektrotechnického závodu Julia Fučíka (právě sem se po likvidaci brněnského Klubu kinoamatérů přesunulo organizační jádro kinoklubových aktivit). Tady ve spolupráci s bratrem Ludvíkem natáčel instruktážní a propagační podnikové filmy např. o pravidlech správného použití vysokozdvižného vozíku nebo reportáže ze zájezdů zaměstnanců.

Část přidělené filmové suroviny zužitkoval ve vlastních filmech, kde vystupovali rodinní příslušníci a jejich přátelé. Rodinné filmy natáčel Kubiš na Admiru 8D. Namísto strohé a nahodilé dokumentace Kubiš uplatnil fantazii, kde poetiku hraného filmu často ozvláštňoval triky vytvářenými přímo v kameře (dvojexpozice, prolínačky, animace, stop trik, atd.). Z let 1953 – 1963 se dochovala pozoruhodná kolekce rodinných filmů pohrávající si s různorodými žánry (groteska, sci-fi, pohádka, apod.).

Ke zřetelnému tvůrčímu zlomu však dochází se sametovou revolucí. V roce 1990 Kubiš poprvé veřejně prezentoval autorské animované koláže (natáčené na kameru Quarz DS8-M) se společenským (či společensko-kritickým) přesahem směrem k ekologii, jimiž se začlenil do českého filmového undergroundu a experimentální kinematografie.

Kubišovy snímky z 90. let jsou stále fascinující a diváckou výzvou díky nečekaně současnému, dobře zvolenému soundtracku, účelně strohé animaci, výraznému a osobitému výtvarnému projevu a rytmu.

Brněnská 16