Srđa Penezić

Srđa Penezić strávil 34 let v Americe, kam emigroval počátkem osmdesátých let. Do rodného Srbska se vrátil v roce 2014 poté, co jej jeho přátelé, herec Slavko Štimac s manželkou Vesnou, přesvědčili, aby v Srbsku natočil film. Podle jeho slov s návratem souhlasil také proto, aby mohl říct, že v Srbsku prožil většinu života.

Je synem partyzánského vůdce a pozdějšího významného srbského politika Slobodana Peneziće – Krcuna o jehož životě, politické kariéře a hlavně tragické smrti se v Srbsku dodnes vedou vášnivé diskuse. Krcun zahynul při dopravní nehodě v roce 1964. Existuje zde ale podezření, že nešlo o žádnou nehodu, ale o vraždu zinscenovanou režimem, konkrétně tajnými službami, kterým šéfoval jeden z nejmocnějších mužů tehdejší Jugoslávie Aleksandar Ranković.

V Jugoslávii, před svou emigrací, studoval na fakultě dramatických umění v Bělehradě, kde se v ročníku potkal např. s hercem Bogdanem Diklićem. K filmu se ale dostal až o mnoho let později.

Jeho život v Americe se nelišil od života mnoha emigrantů. Pracoval jako malíř, stavební dělník a vystřídal spoustu dalších profesí, než se po jedenácti letech dostal k filmu. Začal pracovat nejprve pro firmu, která se zabývala stavbami a výrobou speciálních efektů pro film. V devadesátých letech pak založil s několika lidmi firmu zabývající se rebrandingem (tzn. omlazování obchodní značky, její revitalizace). Jeho nejčastějším úkolem bylo natáčet filmy, které by zákazníkovu firmu představily v novém lepším světle.

To, že nakonec napsal scénář celovečerního filmu, který ve svých 64 letech také sám zrežíroval, připomíná trochu pohádku se šťastným koncem a vyznívá to podobně pozitivně jako jeho film Jméno: Dobrica, příjmení: neznámé.

Vsetínský filmový maraton