Jean Gourguet

Jako dokumentarista a tvůrce krátkých filmů získal Jean Gourguet ve třicátých letech značné renomé, když se ale později pustil do hrané tvorby, již takový úspěch neměl, i když značná část jeho filmografie dosahovala poměrně vysokých kvalit. Narodil se ve městě Sete na jihu Francie a od dětství miloval svět filmu. Navštěvoval kina a již za studií začal psát scénáře. Ze školy byl vyloučen, což těžce nesla jeho matka, zatímco otec bojoval na frontách první světové války.

Mladý Jean Gourguet s uměleckými ambicemi zakotvil ve dvacátých letech v Paříži, kde začal pracovat jako novinář, psal mimo jiné povídky, které později použil pro své vlastní filmové scénáře. Pronajal si i menší divadlo, které sám vedl. Ve spolupráci s Georgesem Pécletem realizoval svůj první film, středometrážní komedii PAPRSEK SLUNCE (Rayon de soleil, 1928). O rok později natočil zvukový film ZASTÁVKA (L'escale, 1929), který však neměl úspěch a v následujících letech se Gourguet věnoval spíše krátkým filmům a dokumentům.

Jeho celovečerním hraným debutem byla nenáročná komedie PŘÍPAD KUŘÁTKO (L'affaire coquelet, 1934), která se však nedochovala. Větší věhlas mu nadále přinášely krátké filmy a za čtyři z nich získal v roce 1937 ocenění na Světové výstavě v Paříži. Při práci na dalším filmu JEANNETTE BOURGOGNE (1938) se seznámil s Michelle Darvaux (1919-2005), která se později stala jeho manželkou a začala pracovat jako scénáristka. Narodily se jim dvě děti, dcera Geneviève (*1942) a syn Jean-Michel (*1947). Z Gourguetovy tvorby v době války stojí za zmínku drama MALÁRIE (Malaria, 1942) s Mireille Balin v hlavní roli.

Ani po válce se nevzdával krátkých a dokumentárních filmů, v jeho tvorbě ale začala převažovat hraná tvorba, v prvním poválečném roce dal velkou příležitost slavné herečce Gaby Morlay v dramatu JEJÍ POSLEDNÍ ROLE (Son dernier rôle, 1946). Gourguetova další tvorba se vyznačovala zjevnou inspirací v italském neorealismu, točil s nízkými náklady a často s neherci, věnoval se hlavně problematice vztahů mezi rodiči a dětmi. Vybudoval dětskou hvězdu ze své vlastní dcery Geneviève, která pod jménem Zizi Saint-Clair hrála v letech 1948-1953 v šesti otcových filmech, nezřídka přesahujících miliónovou hranici v návštěvnosti kin. Témata tehdejších Gourguetových filmů dokládají dostatečně výmluvně jejich názvy - SIROTCI ZE SAINT-VAAST (Les orphelins de Saint Vaast, 1948), MATČINO TAJEMSTVÍ (Le secret d'une mere, 1952) nebo ZTRACENÁ DCERKA (La fille perdue, 1953).

Když ukončil spolupráci s vlastní dcerou, pro své další filmy angažoval opět mladičké herečky na prahu dospělosti jako byly Dany Carrel (TAJNÉ MATEŘSTVÍ - Maternité clandestine, 1953), Françoise Vatel (NEBEZPEČNÉ SLIBY - Les promesses dangereuses, 1956) nebo Cathia Caro (ISABELLE SE BOJÍ MUŽŮ - Isabelle a peur des hommes, 1958). Gourguetovým posledním filmem bylo válečné drama PŘEJEZD PŘES LOIRU (La traversée de Loire, 1961), kvůli nemoci své manželky, která byla jeho nejbližší spolupracovnicí, pak na další aktivity rezignoval. Kromě začínajících mladých herců do svých filmů Gourguet s oblibou opakovaně obsazoval i již zavedené osobnosti, z žen to byla častěji Blanchette Brunoy, Dora Doll nebo Claudine Dupuis.

I když od počátku šedesátých let netočil, světu filmu se nadále věnoval, mimo jiné jako spisovatel a recenzent. V roce 1955 zakoupil luxusně zařízené kino L'escorial, kde pak pro náročné diváky prezentoval zajímavé filmy podle vlastního výběru, tento biograf se později stal i dějištěm různých soutěží a festivalů. Sám Gourguet se označoval za skromného řemeslníka filmu, jeho filmy výrazně obohatily francouzskou poválečnou kinematografii, i když dnes již nejsou příliš známé. Otcův umělecký odkaz ale udržují obě jeho děti, zvláště dcera Geneviève, bývalá dětská herečka. Ta se také v roce 100. výročí otcova narození zasloužila o kompletní prezentaci jeho filmografie (2002).

Jean Gourguet zemřel v Paříži 13. května 1994 ve věku 91 let.

Pavel "argenson" Vlach