Tania Fédor

Herečka ruského původu Tania Fédor hrála velké role v bezmála třiceti francouzských filmech, později řadu let působila v Kanadě. Pocházela z ruské šlechtické rodiny a narodila v Monte Carlu, jako ostatní ruská smetánka tak i její rodina později našla trvalé zázemí ve Francii. Tania studovala v Paříži herectví a již v roce 1924 stála na jevišti nejslavnější francouzské scény Comédie Française, poté hrála i v dalších divadlech (Odéon-Théâtre de France). Krátce nato získala i první zkušenosti s filmem, později odjela s režisérem Jacquesem Feyderem do Hollywoodu, kde natočila několik dnes již zapomenutých snímků.

Po návratu do Francie počátkem třicátých let byla rozhodnuta stát se především filmovou herečkou, v adaptaci oblíbené předlohy FANTOMAS (Fantômas, 1931) hrála Lady Belthamovou, hlavní ženský part jí pak připadl v přepisu divadelní hry o komplikovaném milostném vztahu z vyšší společnosti LÍBEJ MĚ (Embrassez-moi, 1932), v němž vytvořila ústřední dvojici s oblíbeným zpěvákem Georgesem Miltonem. Na motivy pohádek Tisíce a jedné noci pak natočila film UCHVATITEL TRŮNU (La mille et deuxième nuit, 1933), v němž stála po boku ruského herce Ivana Mozžuchina (tento film byl ve své době uveden i v československých kinech).

Kromě středně velkých rolí v nenáročných komediích hrála Tania Fédor také několik skutečných historických postav, například v režii Abela Gance ztvárnila roli královny Anny Rakouské v příběhu JERÔME PERREAU, HRDINA BARIKÁD (Jerôme Perreau héros de barricades, 1935). Znovu hlavní ženskou roli hrála v dramatu MUŽI BEZE JMÉNA (Les hommes sans nom, 1937), zajímavou příležitost jí poskytl režisér Curtis Bernhardt ve filmu KŘIŽOVATKA (Carrefour, 1938), kde vytvořila dvojici s Charlesem Vanelem.

K divadlu se tehdy vracela jen zřídka, například v roce 1944 hrála v Théâtre Pigalle. Mezitím dostávala vedlejší role v dalších zajímavých filmech (NEZNÁMÝ V DOMĚ – Les inconnus dans la maison, 1942). Později byla například ředitelkou v hudební komedii BLÁZNIVÁ ŠKOLA (Le collège en folie, 1954), zmínku si ale zaslouží její poslední francouzské role v historických kostýmech. V historické mozaice KDYBY MI VERSAILLES VYPRÁVĚLY (Si Versailles m’était conté, 1953) hrála královnu Marii Leszczyńskou (jejím manželem v úloze Ludvíka XV. zde byl Jean Marais).

V roce 1955 odešla Tania Fédor do Kanady a usadila se v Montréalu, kde se rozhodla zúročit své bohaté zkušenosti pedagogickou činností. Herectví vyučovala souběžně na konzervatořích v Quebecu a Montréalu, zároveň nadále hrála divadlo (Dialogy karmelitek, Marie Stuartovna) a účinkovala také v četných televizních adaptacích divadelních her. I když si nikdy neosvojila správný quebecký přízvuk, každé její vystoupení na jevišti i před kamerou provázel velký úspěch. Příležitostně znovu točila i filmy, naposledy hrála v kanadském dramatu CELKEM VZATO (À tout prendre, 1964).

Své aktivity ukončila Tania Fédor v roce 1971, od té doby žila v soukromí, poslední léta života strávila v seniorském domě pro umělce. Zemřela v Montréalu 1. prosince 1985 ve věku osmdesáti let.

Pavel "argenson" Vlach