Adriana Innocenti

Adriana Innocenti se narodila ve Forli, 9. září 1926, některé zdroje ale uvádějí 16. říjen. Adriana, kterou zná celý umělecký svět pod jménem „NANA", navštěvovala Akademii dramatických umění v Římě a poté vstoupila do společnosti „Compagnia di Annibale Ninchi". V roce 1947 debutovala na jevišti ve hře LA CENA DELLA BEFFE (THE JESTERS' SUPPER).  Úspěchy pak sklízela v Piccolo Teatro di Milano pod vedením Strehlera. Na něj vzpomíná: „Pracovala jsem s ním tři roky a naučila jsem se od něj nejvíc". Nana vystupovala také v divadle v Turíně. Její slavné role jsou spjaty s významnými díly jako Shakespearův KUPEC BENÁTSKÝ či Brechtova ŽEBRÁCKÁ OPERA. V roce 1965 obdržela Nana cenu „San Genesio" za divadelní interpretaci „La Venexiana". Nana je také společně s Pierem Nutim a Mauriziem Scaparrou zakladatelkou „Teatro Popolare di Roma".

Ve filmu se poprvé Nana objevila roku 1952 a to ve snímku OMBRE SU TRIESTE (režie Nerino Florio Bianchi). V herecky skvěle obsazené Comenciniho komedii IL GATTO (1977), hrála v roli princezny. V lehce erotické komedii ARAGOSTA A COLAZIONE (1979) ztvárnila roli Signory Duchamp. Na filmovém plátně hrála především v komediích a vždy to bylo s režisérskými osobnostmi. Mimo již uvedené komedie lze zmínit ještě, ACAPULCO, PRIMA SPIAGGIA....A SINISTRA (1983, režie Sergio Martino), FESTA DI LAUREA (1984, režie Pupi Avati), LA CENA (1998, režie Ettore Scola). Nana ale mimo komedie hrála rovněž i v dramatu. V roli matky se objevila roku 1994 ve filmu LA VERA VITA DI ANTONIO H. Ve své kariéře nevynechala Nana ani role televizní. Příkladem je Fugnitta v seriálu SIGNORA AVA (1975), matka Lina Capolicchia (v roli Giuseppeho) v seriálu JAZZ BAND (1978) či Maria Barezzi v biografické mini-sérii VERDI (1982). Celkem vytvořila na velkém plátně a televizní obrazovce okolo třiceti rolí.

Hereckým i životním partnerem se stal pro Nanu Piero Nuti (*1.5.1928). Na své první setkání nikdy nezapomenou. Piero spolu s kolegou a Nanou měli jít na společnou práci a dohodli se na setkání v Luganu (do Milána cca 6km). Když tam Piero čekal tři hodiny, byl vzteklý sedl na vlak a jel do Milána. Šel do penzionu kde Nana bydlela a tam jí našel v županu. Byl vzteky bez sebe. Nana k tomu dodává, že se nemohla dostat z penzionu pryč , protože neměla peníze na zaplacení svého pobytu. Jelikož majitel byl vášnivý hráč kanasty, musela s ním hrát o ubytování, ale stále nebyla schopna dosáhnout potřebné částky. Samozřejmě, že byla v županu , ale kufry prý měla připravené. Takhle vzniklo partnerství, které trvá již šedesát let.

Rovněž Pietro působil ve filmu a hrál například i s Ugo Tognazzim (IN NOME DEL POPOLO ITALIANO – 1971) či s Marcellem Mastroiannim (TODO MODO – 1976). Společně na divadle slavili Nana a Piero úspěch především díky hře Agathy Christie PAST NA MYŠI, stejně jako jejich vztah i tato hra má již šedesátileté výročí. Nana i Piero jsou ikony italského divadla a ani jeden z nich zatím nepřemýšlel o zaslouženém odpočinku a užívání si důchodu. Momentálně vystupují a žijí v Turíně. Ve své pokročilém věku už nefilmují a divadlo je jedinou jejich aktivitou.

Nana vydala svou autobiografickou knihu „A piedi nudi nel teatro", která vypráví o osudech Adriany, jak se stala velkou divadelní herečkou. Její styl je řešit všechno a všechny a umí se přizpůsobit situacím, které nejsou pohodlné a jsou to třeba i podřadné práce. Vypráví, že nebylo snadné být mladý, neznámý, řešit ekonomické problémy a přitom soustavně následovat svůj  velký sen. Kniha je doplněna mnoha fotografiemi.

Adriana Innocenti zemřela v Turíně 4. března 2016.

Petr "Hennes" Hennebichler