Harry_

Když to není šuplíkovitý film, je to dle CSFD "drama" :) To mi vyhovuje, jelikož na tento typ filmu jdu vždy spíš s obavami. Je to holt něco jiného, než nač jsem zvyklý, ale to párkrát ročně neuškodí. Film je dlouhý, ale aspoň to mělo jasné vyprávění zasazené do začátku 20. století. Vždy mě překvapí jak se za těch 100 let svět (tedy v Evropě) změnil - na úrovni technologií a životního komfortu a v čem zase ne - vztahy mezi lidmi, základní lidské vlastnosti a povahy. Mému oku ladily především záběry skotské krajiny. Příběh nebyl až tak překvapivý, drsné Skotsko, drsný otec pevně velící rodině žijící farmářským životem. Běžné strasti, ale i radosti. Přesvědčivě zahráno, klidná kamera, krásná krajina.. ale jednou to stačilo. Febiofest 2016.

Pár herců, pár lokalit, dialogy. Komorní zážitek, úsporný scénář, protože o naraci tady opravdu nejde. Spíš o pocity, dojmy, zajímavé charaktery, sympatická hérečka. Jeden z mála jihokorejských filmů, kde nikdo neumře a ani jinak moc nelomcují srdcem diváka, což kvituji. Dvě hodiny jsou moc, prostě mi přijde, že bych je mohl strávit i lépe. Hodnocení filmu je ale opravdu silně subjektivní záležitost. 55 %. Febio 2016. PS: Všimli jste si transkripce originálního názvu? Jigeumeunmaggogeuttaeneuntteulrida ;)

Nejzajímavější na filmu je jeho téma. Málokdy se vidí, že by cíl NGO byl až tak rozporuplný jako zde v podobě únosu dětí - třebaže sirotků - z válkou zmítané země. Snimek se však pohybuje mezi real-docem a dramatem a mně zoufale chybělo zasazení příběhu - co by autorům udělalo hodit tam titulek Čad, duben 2007? Nebo pár vět na úvod? Herecké výkony slušné, ale jinak zpracování filmu slabé - nevýrazná hudba, natahovaná stopáž s pasážemi, kde se skoro nic neděje. Poučné (pokud to nevíte z reálných dokumentů) je i zákulisí práce v Africe - všeobecná korupce, nespolehlivost lidí, dlouhé vyjednávání, čekání na něco nebo někoho. Realistický byl i pohled do vztahů mezi členy výpravy, kde jsou vidět přirozené lidské vlastnosti jako strach, hněv a názorové, morální rozpory, nejednotnost a potřeba silné osobnosti v čele. Bohužel film podle mě nevyužil potenciálu, které téma mělo. Kdyby byl natočen ve stylu Argo, bylo by to na 4*. Pokud se však v kině koukáte na hodinky, je to pod průměrem. Febio 2016.

Mladá žena Fatiha a její průvodkyně, Američanka Jessica Hope Woodworth, která film natočila, cestují po Maroku. Fatiha je ve svých osmadvaceti letech panna, jak jí velí islám. Přesto se rozhodla pokládat pro ni zcela legitimní, leč nepříjemné otázky islámským duchovním o předmanželském sexu a panenství. Musí se mladá dívka skutečně vzdát všech rozkoší do okamžiku manželství , které navíc může být předem domluveno rodiči? Snímek zachycuje skutečný životní příběh. Viděno: Febiofest 2010.

Naturalistická love story v kulisách současného Polska sleduje smrtelně nemocného boxera Igora, kterému přijde do cesty křehká Vietnamka Yen Ha. Igor nabízí občanství výměnou za porod jeho dítěte, dříve než zemře. Yen Ha souhlasí, ale není to pro ni jednoduché rozhodnutí, Igor není zrovna romantický typ. Viděno: Febiofest 2010.

Lákavý popis, zajímavé a aktuální téma. Přestože režisérka bere téma dostatečně zeširoka, přesto mám pocit, že tomu něco chybělo. Asi záběry z Terminátora a tři zákony robotiky I. Asimova. ;) Nejzajímavější byly záběry z Izraele, z hangárů vůrobců dronů a některé příspěvky akademiků. Dokument prolíná téma morálky, viny, asymetrické války a dalšího vývoje AI. Postoj režisérky je zřejmý, ale jejích melodramatických monologů bylo až moc. Dobrých 70 %, ještě něco tomu k dokonalosti chybělo. Jeden svět 2016.

Popis filmu navozoval "těžké" téma, což se potvrdilo. Je smutné, jak rychle zapomínáme (dost za to mohou média) a jak málo víme, co se děje za hranicemi Evropy a ještě méně nás to zajímá. Do Egypta se jezdí na pyramidy a tak se země donedávna jevila jako stabilní a bezpečná. Arabské jaro v roce 2011 setřáslo i egyptského vládce, ale bohužel, jak už to v systémech, které mají pseudodemokracii, bývá, následek byl ještě horší. Vláda armády nebo muslimského bratrstva, nakonec to pro běžné lidi bylo píchni, jak řízni. Lpění na moci za pomoci obušků, pušek, vězení, mučení, zastrašování i znásilňování. Člověk by nevěřil, že 4270 km od nás (po souši) ještě musí lidé toto podstupovat. Dokument mapuje stav za posledních pět let. Bohužel se situace nelepší, což je ukazováno zejména v oblasti práv žen, které to mají výrazně těžší než muži, už jen z principu, že Egypt je z 90 % muslimská země. Snímku bohužel chyběl odvážnější střih, protože jinak řekl co chtěl docela srozumitelně. Ještě postrádám nějaký apel na lidi mimo Egypt, jak by mohli pomoci, ale z filmu mám spíš pocit, že je to jejich občanský spor a sami se musí rozhodnout, jestli půjdou směrem k demokracii, vojenské vládě (už i v Barmě to jde opačným směrem) nebo právu šaría, což je pořád otevřené. My můžeme poukazovat na to, že nejsou dodržována ani základní lidská práva.

Ohledně dokumentu jsem neměl vysoká očekávání, ale přestože jsem většinu informací v izolované formě znal, film je dokázal skvěle zkombinovat a synergický efekt se dostavil. Američané umí dělat vizuálně atraktivní filmy s infografikou, aby vše bylo naprosto jasné. Někdy se vysvětlování může zdát až moc názorné, ale zde mi to nepřišlo a vděčně jsem informace hltal. Je jich až moc, určitě bude dobré se podívat i na http://www.cowspiracy.com/, kde jsou čísla i zdroje. Dokument nesleduje "jen" dopady produkce masa, různé druhy farmaření, kácení pralesů, produkce CO2 a metanu, ale co je nové - proč o tom nemluví nikdo z řady NGO, které mají boj s globálním oteplováním "v popisu práce"? Proč přestanou někteří sponzoři přispívat na jeho film? Koho by napadlo, že kritika chovu skotu vás může stát život?! Autor oslovuje i "opozici" a svá tvrzení má podpořené daty. Na začátku jsem pochyboval, že dokument může přinést něco nového, ale nakonec je z toho pro mě nejlepší film Jednoho světa 2016.

Na Jednom světě jsem viděl řadu temných a depresivních dokumentů, kdy odcházíte rozčileni, smutní či zlomení, pokud si téma pustíte k tělu. Tento americký dokument, kterých se nepromítá IMHO mnoho, je jiný a proto jsem jej letos vybral. Je natočený s nadhledem a divácky atraktivně, asi hlavně pro domácí publikum. Ale asi takovou prezentaci Američané právě potřebují, aby pochopili, oč jde. Samotné téma, kvůli čemu aktivisté bojují, je totiž velmi jednoduché - globální oteplování. Podání je navíc povrchní, zjednodušující - CO2 je špatné, ropné a těžební společnosrti jsou špatné, větrná energie je super a Afrika nemá nic z našeho rozvoje. Dokument prostě není analytický, nečekejte informace o globálním oteplování. Získáte ale pohled na to, jak se také dá dělat aktivismus, nenásilně a s humorem. Na pozadí je ale tvrdá pravda, jako je třeba spojení čerta s ďáblem, o kterém bychom neřekli, že si mohou rozumět - Shell s Gaspromem chtějí těžit v Arktidě. 85 % za podání a odlehčení těžkého tématu.

Obsah filmu je v anotaci dobře popsán (s drobnou chybou, že není jediná cizinka-právnička, ale jediná, kdo smí být u soudu). Z technického hlediska lze obdivovat odvahu filmařů a vytrvalost - dokument točili dva roky. Ani mě nenapadá, jak to natočit lépe, chtělo by to více záběrů ze soudních pří a jednání s klienty, ale to prý nebylo možné, narozdíl od Motley nemohli v zemi být dlouhodobě. Originální je samozřejmě samotný námět, koho by napadlo jet vydělávat do Afghánistánu? Samotná Kim je prostě asertivní až drzá Američanka, která se nebojí a dělá svou práci. Je pravděpodobné, že rozdělí diváky na příznivce a ty, kterým bude velmi nesympatická. Film je zajímavý, ukazuje zákulisí unikátního právního systému v Afghánistánu, kde se kombinují středověké praktiky práva šaría a pokusu o demokracii západního stylu. Je to ale typická rozvojová země plná korupce a smýšlení, že nás ještě musí deset let někdo financovat a pak se možná postavíme na vlastní nohy. Z dokumentu je tak podvědomě cítit i stále častější diskuse, zda je lepší nechat si vyvíjet zemi vlastní cestou nebo importovat demokracii, na kterou nejsou připraveni. V případě Afghánistánu mi přijde, že je to země, kterou přes 50 let řídí někdo jiní, než sami Afghánci.