TheAuthor

85% Nedávno se nás jeden kolega zeptal, jaký film nás napadne, když se řekne sexualita. No popravdě, jako první mě napadl Basic instinkt :), ale vzhledem k tomu, že ten již zmínili 2 kolegové přede mnou a tato diskuse si zasloužila víc, než uvadnout v plytké monotónnosti, přemýšlel jsem dál. Nemusel jsem ani moc daleko, aby se mi vybavil žalozpěv Isabel Coixet. Zajímavé pro mě bylo i to, že z naši osmičlenné skupinky, stejný film zmínil ještě jeden další kolega. Elegy, si ale zaslouží víc, než spojení se sexualitou. Mám rád snímky, které s Vámi pohnou, jsou lidské nebo Vám nějak nastaví zrcadlo. Těchto momentů je v Elegy dost a film z nich těží. Člověk se až zastydí, když s vědomím rizika a s chabou výmluvou vstupuje s Benem do klubu, stopovat Penelope na večírku s přáteli. Křičí, nebuď srab a běž, když se vymlouvá a zdráhá se přijít na její oslavu a spolu s ním trpí, když čeká na její telefon nebo se jí zoufale snaží dovolat. Na druhou stranu, rovněž se pak choulí do náruče jistoty a rutinního zvyku Patricie Clarkson, když zazvoní u dveří. Kvalitní snímek, který ocení i nároční diváci.