kaylin

Nápad není až tak zlý, ale to celkové provedení mi vůbec nesedlo. Je to hodně psychologické, ne tolik explicitní, což nevadí, depresi z tohoto filmu můžete dostat i tak. Po nějaké době, asi tak po půl hodině, mě už vůbec nebavilo film sledovat a musel jsem se hodně přemáhat, abych ho dokoukal. Jednoduše mě přestal zajímat.

Být toho pitomého konce, který se ještě tvůrci na poslední chvíli pokusili zachránit, což se i mírně povedlo, tak je tohle film, který je tak hezky bizarní, že by to člověka i bavilo. Jenže se to celé nakonec zvrtne a tak pointa mi prostě přijde hloupá. Ale sem tam se na to dalo docela koukat a jako jeden fakt blbý den to funguje.

„Tell-Tale“ v sobě nemá potřebný potenciál, kterým by dovedl strhnout, anebo který by dovedl skutečně ohromit nebo ochromit diváka. Je to taková sázka na jistotu, která s sebou nenese nic speciálního, ale jednoduše chce divákovi trochu zamotat hlavu. Ani to se moc neděje. Zůstává tedy u toho, že je snímek spíše podprůměrný než jakýkoli jiný. Ani Lena to nezachrání.

Když se na tenhle snímek podíváte, budete mít okamžitě pocit, že to je bollywoodský film. No, nemá to od něj moc daleko a malajská kinematografie se v indické skutečně vzhlédla, což je na jednu stranu fajn, na druhou mi trochu chybí osobitost. Ale provázání hororu a komedie sem tam funguje, jen té komedie je mnohem více a není až tak zábavná.

Když dáte do jednoho filmu Roberta De Nira a Ala Pacina, je v podstatě nemožné, aby takové spojení nefungovalo. Oba dva jsou herci par excellence, což dokazují i tímto snímkem, který jim dává akčně i herecky vyniknout. Michael Mann natočil film, který má drive, i když má tři hodiny, a navíc má zajímavé postavy na všech frontách.

Pokud je Julianne Moore v něčem skvělá, tak je to v tom, jak zahrát nemocného člověka. Tady jí ale také hodně pomáhá film celý, který má takovou zvláštní poetiku, jež je sama o sobě jaksi nemocná. Budete mít pocit, že se propadáte kamsi, kde to neznáte a nejspíš ani poznat nechcete. Silný zážitek, který ale nemusí sednout každému.

Snímek, který má celkem povedený náběh, kdy celou dobu tušíte, že tady není něco v pořádku. Jenže také snímek, který nikdy nedovede naplno využít svůj potenciál a u kterého už po půl hodině můžete mít pocit, že se topí sám v sobě. Vypadá to dobře, vypadá to drsně, ale nakonec si uvědomíte, že to tak jen vypadá.

Celkem průměrný až podprůměrný animák a bohužel nic moc víc. Je zde prostor pro celkem zajímavé dění, ale ten prostor je trestuhodně nevyužit. Mohlo to být epické, ale je to takové malé a ve skutečnosti bez pořádného nápadu v menších scénách. "Byl jednou jeden život" je v ohledu pozorování zevnitř mnohem zajímavější.

Oba herci v hlavní roli jsou fajn, mám je rád, ale jejich postavy jsou tak neskutečně nudné, až to bolí. Popravdě by mě mnohem více seděl ve Wahlbergově roli John Cena, který se objevuje na konci. Vtipy jsou bez nápadu - snad až na scénu s motorkou a elektrickým proudem - vývoj je neskutečně přímočarý a snímek tak rozhodně nepatří ke skvělým komediím. Spíše naopak.

Myslel jsem si, že když uvidím tenhle film poněkolikáté, už to na mě nebude mít ten správný efekt, ale i tentokrát to na mě udělalo stejný dojem. Mel Gibson film skvěle natočil, ale pořád si myslím, že ještě skvěle zahrál postavu. To, jak někdy hraje obličejem, to je pro mě neuvěřitelné. Za mě pořád 100 %.