Tess17

Po prvním shlédnutí jsem z toho byla mírně v rozpacích. Po druhém (ano, musela sem se ujistit, jestli jsem byla při prvním lucidní) jsem se utvrdila v tom, že to za to fakt nestojí. Námět je fajn, ale tím to končí. X scén trapně zkopírovaných ze Stmívání, šíleně uspěchaný děj, co skoro nemá hlavu ani patu. I to povídání hlavní hrdinky během filmu mě po chvíli začalo docela s**t, hlavně to fakt nedávalo smysl. Nebo zas jen děsně kvalitní dabing Netflixu? Jediné, co za tu hvězdičku stojí, je soundtrack. Ten je top.

Filmy, kde se zpívá, mám ráda. Filmy, kde se tancuje, mám ráda. Filmy, kde je nějaká ta romance, mám taky ráda. A filmy, kde se zpívá, tancuje a mají se tam dva rádi, jo, ty mám taky ráda. Alternativní dívčina, co se ocitla někde, kde nechtěla být, a ke konci zjistí, že je to vlastně to, co hledala, to je ale dost velkej kýč. Nehledě na pošahané scény se zvracením, praštěným tlacháním komentátorů a podivnými tanečními kreacemi Wilsonové, na které už si začínám pomalu zvykat. Celé to dávalo dobrý dojem a je to přesně ten typ filmu, na který se můžu dívat pořád dokola, dokud mě neomrzí a za čas ho zas opráším a zas jede pořád dokola. Některé písničky teď dokonce nemůžu vyhnat z hlavy, až je to děsivé.

Snad nejpodrobnější a doufám, že i nejvěrohodnější zpracování života Austenové. Konečně jsem vše viděla v kostce, bez delších sentimentálních a romantických výlevů. Konečně jsem se dozvěděla i něco nového. Konečně jsem spokojená, že vím, co potřebuji a i více.