Recenze (438)
Vendeta (2011)
Mikimauzův zničený a ztrhaný výraz byl upřímný. Jak běžel předepsaných 100m po dálnici za 22,9 dostal křeče do obou nohou. No spíš to bylo od pat po lopatky, ale držel se, chlopík.
Příběh služebnice - Místo pro ženu (2017) (epizoda)
Čím dál tím tísnivější a nechutnější. Zdá se, že téma se mi poněkud vzdaluje.
Vzpomeň si (2015)
Hustej děda Einstein na vozíčku vymyslel brilantní manipulaci.
Ochránce spravedlnosti (2016)
Vepřový trojbradek Stýf zase vyučuje!
Příběh služebnice - Offred (2017) (epizoda)
Deprese, úzkost a beznaděj a poslední dvě minutky špetka naděje. Stojí to ovšem za to pokračovat? Pokoušet temnotu?
Lord of the Dance in 3D (2011) (divadelní záznam)
Vizuální masáže a ohňostroje a jiná pozlátka nejsou pro mě. Ani elektro-disco nebo jak to nazvat nemusím, rozhodně bych nenašel slova jako krásná hudba, jak jsem tu kdesi četl. Choreografie je báječná a Michael Flatley neuvěřitelný. Za to, jak si představení lehce udrželo mojí pozornost si to čtvrtou hvězdu zaslouží.
Tajuplná zahrada (2017)
Zde uvedený obsah tedy příliš nevypovídá o dílu, které zdá se ještě nikdy nikdo neviděl :) Takže jsem asi byl první. Rozhodně jsem neočekával, že se příběh bude odehrávat ve zpustlé a zaprášené teplárně v období, kdy už "shořelo nebe", místy je vzduch dobrý a jinde špatný a tam, kde špatný je se musí nosit masky. Prostředí je úplně absurdní pro jednoduchý naivní pohádkový příběh, inspirovaný výše zmíněnou předlohou. Byla to nejdivnější pohádka, co jsem kdy viděl. Kontrast příběhu pro děti od čtyř do šesti let a postapokalyptického prostředí mě slušně pobavil. A tak ikdyž představitelka hlavní role je otravně nesympatická a spousta věcí vůbec nedává smysl, jsem se smířil s tím, že nemusím všemu rozumět. Hledal jsem sice úplně jiný film Secret Garden a našel poťouchlost vyššího stupně, takový slabý houbový odvárek z Burtonovy Alenky, ale nešťastný ani zklamaný nejsem. Podivuhodně příjemný bizár. Odpovídající absurdní hodnocení :)
Švadlena (2015)
Úchvatně barevné, s úsměvem na rtu od první věty, troškou smutku a zadostiučiněním.
Profesoři zločinu: Velké finále (2017)
Je to úplná blbost, ale nemohl jsem se nesmát. Ne se chechtat jako při grotesce, ale prostě se usmívat. A to je někdy přesně ono :)
Poslední loupež (2001)
Moc mě to nechytlo.