psychohippo

Tak to bylo překvapení. Pozitivní. Nečekaně. O to víc. Žijem v zemi a kultuře, která běžně moc nedává filmy o smrti ani pro dospělý. Natož pro děti. Resp. rodiny, rodiče s dětmi. Zároveň však žijem v době mamánků. Bohu žel, často bez toho otce, co sice někdy pozdě, leč přece vzpomenul na Freuda a synovi ukážal, kde jeho místo. A úděl. A cesta... A jde udělat pěkná pohádka bez přehnaného CGI, ve které se vytváří syrová atmosféra jen poctivou starou filmařinou, střihem, prolínačkama, zvuky. A hudbou! To zapojení klasické hudby bylo fenomenální!

Nejvíc mě baví, jak ten film žije po závěrečných titulkách dál. V recenzích. Jo, mám pocit, že se Krobot se Smékalem tentokrát přesně trefili. Hodili šutr do rybníčka.

Tohle mě potěšilo! Na docela malý ploše dost silný příběh, protkaný ostrým humorem, ač to vlastně vůbec nebyla komedie, spíš hraný dokument o dnešní groteskní době plné zhoubných pomateností. Kvalitní herec se někdy pozná tak, že zahraje odpornou postavu tak, až je vám k blití, a tady se to takovými postavami jen hemžilo. A herci je hráli tak, až mi občas k blití bylo. Víc mne ale přepadal smutek z toho dobře vylíčeného zmaru.