Metal.God

Možná to bylo tím příšerným dabingem (film se mi nepovedlo sehnat v italštině), ale mě se tento film moc nelíbil. Na podívání to nebylo špatné, ale příběh byl až moc jednoduchý, roztažený a celkově špatný, postavy byly hrozné a Enrico Morricone sice složil nějakou poslouchatelnou hudbu, ale s jen asi jednou opravdu dobrou skladbou se vůbec nevyznamenal. Indián Eagle Eye byla neuvěřitelně otravná a někdy až trapná náhrada za Terence Hilla. Terence Hill uměl být otravný jen tak, aby otravný přišel jenom postavám Buda Spencera, ale pro diváky to byl vtipný sympaťák. Popsy Logan původně vypadal jako postava normální kvality, ale poté, co se mu dostaly do ruky housle, byl velmi otravný a až přehnaně nereálný. Jediná dobrá postav je Buddy, který má dobré hlášky a scény, kde střílí jsou to jediné, co je na tomto filmu opravdu skvělé. A scéna, kde Buddymu rozstřílí stůl s jídlem, vyústí v jeden z nejvíc badass momentů, možná i v rámci filmové historie, a Bud Spencer zde předvádí opravdové herectví. ,,Tento muž je jistě infekční, musíme ho ihned desinfikovat." - ,,Slyšels, musíme tě okamžitě definovat! Do koupele s ním!"

Původně jsem se bál, protože Lord of the Rings se snažil využívat co nejméně CGI efektů a vsázel spíše na krásu reality a masky. Bál jsem se také toho, že příběh Hobbita bude velmi rozmělněný. Naštěstí CGI efekty měli úplně opačný účinek a příběh byl zajímavější než u Lord of the Rings. Je sice pravda, že mám raději záběry na reálnou přírodu jako v Lord of the Rings, ale CGI efekty byli v Hobbitovi úžasné a dodávali filmu více magičnosti, než bylo v Lord of the Rings. Je ale pravda, že alespoň skřeti mohli zůstat ,,reální". Co se týče příběhu, ten mi přišel svižnější, furt se něco dělo a také to velmi rozšířilo mytologii a historii Středozemě. Velmi se mi líbí jak to velmi rozšiřuje příběh Lord of the Rings a ty spojitosti s ním jsou radostné. Má to dokonce i jednu z nejlepších postav umění, Golluma, jež se ve filmu vyskytuje značnou chvíli. Hudba je stejně jako v Lord of the Rings skvělá. ,,It is sad, Frodo, how old alliances can be broken. How friendships between peoples can be lost. And for what?"

Film má výbornou atmosféru, která ukazuje myšlenou nadřazenost, ale i lidskost šlechtických rodin v Británii. Colin Firth a Geoffrey Rush předvádějí nejen mezi sebou hereckou vytříbenost, kterou zastiňují i Helenu Bonham Carter. Ale film se může pyšnit více skvělými hereckými výkony, s občasným objevením nějakého špatného. Filmařsky velmi povedený film, který ale ztrácí na rozmělněném příběhu.

Film, při jehož sledování jsem dostal zatím největší výbuch emocí. Bylo to při záběru na Amandu, která se zavázanýma očima padá z útesu. Při tomto záběru jsem nenávistně funěl a brečel zároveň a za chvíli jsem se kvůli tomu cítil trochu (ale opravdu jen trochu) trapně. Film, byť se tak nezdá, dá větší podnět k přemýšlení, než nějaké jiné filmy, které jsou označeny za filozofické. Film je opravdu plný velkých myšlenek, převážně o tom, jak je svět krutý. Film je také plný převratů a tak nic není, jak se zdá, což byla také příčina toho, proč jsem se cítil trapně. Casey Affleck dostal výbornou postavu, ale zahrál ji velmi podprůměrně. Jediné, co Casey Afflecka zachránilo, je jeho charisma.

Film má geniální atmosféru, tvořenou záběry na surové vítězství přírody nad člověkem. Po velkou část filmu jsou na scéně jen tři postavy. Stalker, což je v tomto případě člověk, který vodí lidi do Zońy, je mi nejméně sympatická postava, zahrána nejméně sympatickým hercem, který ale podává excelentní herecký výkon (a taky je ta postava trochu fanatik). Profesor je jako postava velmi sympatický, bohužel ale herec nedostal stejný prostor jako ti další dva, a tak nemohl plně vyniknout. Nejlepší postavou, i když možná ne úplně nejsympatičtější, je zakomplexovaný spisovatel, též výborně zahrán. Čím je film blíže konci, tím více se vytrácí příběh a vyhrávají filozofické úvahy, což je na úkor příběhu obrovská škoda. Tím ale nechci říct, že by byl konec špatný, špatný mi spíše přišel začátek. ,,Kašlu na lidstvo. Z celého toho vašeho lidstva mě zajímá jen jeden člověk. A to jsem já. Ať už za něco stojím, nebo jsem jen nicka jako všichni ostatní."

Flashback. Film je doslova plný flashbacků. Jenže ono to člověka začne později nudit. Film se pochopitelně postupně jen víc zamotává a nikde žádné vysvětlení. To, co se stalo hlavnímu hrdinovi, je pro mě zkombinování dvou obrovských strachů a to znásilnění ženy, kterou miloval, a poškození mozku. U mě by byla pomsta jen začátek. I když, pokud vezmeme, že závěrečné zjištění bylo, že je Leonard jen stroj na zabíjení, tak pak se vlastně porouchal a chtěl zase pomstu.

Už od začátku jde poznat, že se jedná o kvalitní sci-fi, ale s nástupem fyziky se z tohoto filmu stalo asi vědecky nejpřesnější science-fiction (hard sci-fi), co kdy vzniklo. A není tak nudné jako 2001: Vesmírná odysea. Díky své fyzikální přesnosti, kterou se film doslova pyšní, by divák měl znát alespoň teorii relativity, aby film plně pochopil. Já sám jako fyzik začátečník jsem některé věci nechápal. I přes obdivuhodnou fyzikální přesnost má ale film nějaké paradoxy, vzniklé cestováním časem. Film není zajímavý jen z fyzikálního hlediska, ale podává také pěkný přehled různých typů lidí a jejich chování v různých situacích. A samotný příběh byl také výborný. Z filmařského hlediska má film geniální hudbu, scénář i režii, výborné herecké výkony a TARS je velmi sympatický robot. ,,We used to look up at the sky and wonder at our place in the stars, now we just look down and worry about our place in the dirt."

Geniální filozofické a mistrovské umělecké dílo, obsahující prvky romantické komedie a fantasy o cestování časem, nenásilně popisující umění 20. století. Paříž navodí romantickou atmosféru, vztah nesympatické Inez a sympatického Gila vytvoří příběh do pozadí a největší umělci 20. století svižně se střídající ve filmu dokončí vše k dokonalosti. Osobně dávám přednost sci-fi stylu cestování časem než tomu fantastickému, ale když se jedná o příběh, kde jde hlavně o historická fakta a historické postavy, tak je to ta nejlepší možnost a na žánru, v jakém je cestování časem položené, nezáleží. Filozofická stránka filmu je plná mnoha myšlenkami (i od historických autorů), ale jako hlavní bych uvedl to, že člověk musí být spokojený s dobou, ve které žije. Po romantické stránce film ukazuje mnoho krásných milostných vztahů, ale mezi ně se určitě neřadí ten hlavní vztah se samolibou Inez. Film nepostrádá ani vtip a extrémně vtipná mi přijde scéna se surrealisty a Dalího: ,,Já vidím nosorožce." U mě Woody Allen dostál tímto filmem svého jména. Ve filmu zazní mnoho skvělých citátů a já si nejsem schopný vybrat jen jeden, který bych na konec recenze uvedl. Na závěr tedy napíšu, že i přestup do doby secese, se mi líbil a velmi mě mrzí, že to nepostupovalo dále, přes renesanci až třeba k počátkům civilizace a film není o hodinu delší.

Více než Al Pacinovo mimické herectví mě zaujalo spíše jeho hlasové herectví. Al Pacinova výbušnost hlasu skvěle sedla k velmi sympatické postavě plukovníka Franka Sladea, který mi přišel sympatický jak díky jeho filozofii, tak i díky jeho neslušnému,útočnému a velmi vášnivému chování. Jen je škoda, že historie postavy byla značně nedodělaná. Ani postava Charlieho Simmse nebyla nesympatická, i když byla téměř úplný opak plukovníka Sladea a to slušný a morálně korektní chlapec. K příběhu bych jen napsal, že rozhodnutí poroty podle mě nebylo správné a jakkoliv byla Sladeova řeč povedená, Charlie si zasloužil trest. ,,Makers of men, creators of leaders, be careful what kind of leaders you’re producing here."

Životopisný film o géniovi je přesně ten typ filmů, které mám nejradši. Přijde mi trochu přehnané, že Alan Turing v podstatě vyhrál válku a jen díky jeho předpovědí byla vyhrána bitva u Stalingradu, vylodění v Normandii a mnoho dalších. Herci do svých rolí padnou a podávají skvělé herecké výkony. Sympatičtí mi přijdou jak Hugh Alexander, tak Stewart Menzies tak i dokonce Alan Turing, který mi svými špatnými vlastnostmi připomíná sám sebe. Nemohu pořádně ohodnotit herecký výkon Benedicta Cumberbatche. Snažil jsem se částmi zaměřit jen na jeho herectví, ale nešlo to. Velmi dramatický příběh odlehčí pár velmi vtipných momentů, jinak je film ale velmi smutný a plný utrpení. Velmi se mi líbí, jak děj probíhá ve třech časových linkách, které jsou od sebe nenásilně odděleny. Spuštění počítače Christopher, ale spíše jeho zastavění je nejsilnější věc v tomto filmu a rozluštění první zprávy je podle mě jedna z nejlepších scén filmové historie. Ve filmu hraje i poměrně pěkná hudba.