Khalia

"Gay" andělé byli samozřejmě i v knižní předloze, a když se políbili, zase mi zaplesalo srdce, že má ten seriál koule. :D A to pochopitelně neplatí jen o andělích, ale o ostatních tématech, která seriál dosud zpracovává na jedničku s hvězdičkou. Knihy jsem četla tolikrát, že už to ani nespočítám, a musím uznat, že tomu nechybí vůbec nic. Drobné úpravy například u Gallivespianů naprosto chápu a jsem s tím v pohodě. Není co řešit. Jen trochu pomalejší start. 4*

"It's my destiny!" - Tenhle díl mě tehdy zaháčkoval. Pak už nebylo cesty zpět... :)

Jedna z nejbizarnějších Pixarovských metafor na život, rozhodně originální. :) Líbilo se. Každý prožívá odchod svých dětí jinak. Ještě, že tyhle knedlíčky moc nejím, asi je nějaký čas ani nebudu schopná pozřít. :D

Precizně vysvětlené transgenerační trauma v 7 minutách, beze slov. I love Disney.

A tož já tam těch 5 hvězd nasolím, protože musím. Už je to hodně let, kdy jsem tento film viděla poprvé, a tenkrát jsem byla zhruba ve věku dětských protagonistů. S odstupem času se mění i pohled na život, a o tom tenhle film taky je, o životě. O dospívání. O tom, jak rodiče sakra málo mluví s dětma, a když už mluví, tak často špatně. Lžou jim (byť v dobrém úmyslu), mají je za malé a nechápavé, a jsou přesvědčení, že nemají žádné starosti. Když jde už i o duševní a fyzické zdraví, diví se, jak je možné, že dítě k nim nemá důvěru natolik, aby se dostatečně svěřilo. Takže děti jsou zde ti největší hrdinové, protože to dokázaly samy - a tak to v realitě často bohužel bývá (hlavně Tove, ta holka je úžasná a předpokládám, že byla jasně určeným příkladem pro malé publikum - když vás někdo šikanuje, hlaste to dospělým!). Živý lev, který se sem tam vyskytl, byl zakomponován velmi vkusně a fakt to na mě udělalo dojem. Žasla jsem jako tehdy, když jsem koukala poprvé co by špunt, v některých momentech snad ještě víc než tehdá, když už mám i svoje špunty. Film mi nyní dává ohromný smysl. Škoda, že se víc neuchytil, dneska už pochybuju, že se to podaří. Měl by to být povinný snímek na každé rodinné terapii. A pak hurá aktivně pracovat s potlačeným vztekem. :)

Měli jste někdy pocit, že stojíte těsně u okraje propasti, v níž se skrývá vaše duše, možná duše nás všech? Jste tak blízko, jen krok, téměř na dotek... ale nikdy jste se dolů nepodívali, snad ze strachu nebo i pouhého respektu, kvůli vědomí, že některá tajemství by se neměla odhalovat, jako by to bylo nějaké tabu. Tak tohle je to, co v té propasti uvidíte.

Viděno na Youtube, půlhvězda ze soucitu a nostalgie, víc tomu dát fakt nemůžu. BellaSara byla přece jen podstatná součást mého dětství, sběratelské karty mám pořád schované, a jelikož už se neprodávají, je to takový můj osobní poklad. Byly krásně malované, prostě kousky umění. Tenhle film však nestojí za zhlédnutí. Animace mě bolela v každém okamžiku, neustále jsem měla před očima Bubeníka a princeznu (https://www.youtube.com/watch?v=Q6pvuIn_mlk) a upřímně, všechno ostatní včetně příběhu, hudby, dabingu... byl místy nejen vtipný, ale i dost děsivý zážitek. Vždyť i 15 let staré reklamy na Bella Sara karty mají mnohonásobně krásnější animaci a hudební podkres. Radši si pustím ty, zasním se budu předstírat, že se tohle nikdy nestalo. RIP

Jeden z těch lepších seriálů současnosti pro předškoláky až školáky, který považuji za geniální humorem i stylem edukace, i vizuál je příjemný a odpovídá knižní předloze. Všechny ceny, které seriál obdržel, jsou právem. Neviděla jsem v originálním znění, ale umím si představit, že to bude ještě o řád výš, byť český dabing včetně písní je nadprůměrně kvalitní. Škoda místního hodnocení, ale chápu, že cílová skupina tohoto pokladu asi nebude průměrný český pepa z horní dolní, který bere dětské pohádky jako nutné zlo ranního vstávání a jinak jim nevěnuje žádnou pozornost. :)

Po prvních dvou dílech jsem přemýšlela, jestli to nevzdám (je to přeci jen fakt emoční nářez), ale něco mě prostě přikovalo k sedačce. Bohatý scénář v kombinaci s naprosto minimalistickým prostředím a počtem herců mi tady učaroval. Některé části jsou až poetické. Jeden z nejrealističtěji pojatých vztahových příběhů, co jsem zatím viděla, navíc geniálně zahraný. Kde se nemluvilo, tam stačil jediný pohled, výraz, gesto, aby bylo divákovi jasné, co se děje uvnitř, a to mě fascinovalo. Díl 4. nejlepší, poslední šel za mě kapku níž, ale pořád skvělá podívaná.

Animák z koprodukce Číny a Nového Zélandu, který svým námětem předčí kdejakou Pixarovku. Příběh, který se vyvíjel a tvořil v horizontu více než 20 let, zpočátku jako překrásné skicy a nevinná hra mezi otcem a dcerou. Mimo pěknou mnohovrstevnatou pohádku o vyvázání z otroctví  mi to připadá jako úžasná metafora toho, co se děje uvnitř člověka, který se chce osvobodit ze stínů svého rodu a snaží se v něm, i přes počáteční zášť a odpor, najít naději. Najít to místo, kde se stala chyba, pochopit a pak opravit. Což někdy dost bolí. A že svoboda nikdy nepřichází zvnějšku, ale zevnitř, z našich vědomých rozhodnutí a změny pohledu na svět. Z tohoto pohledu považuju pracovní název filmu „Beast of Burden“ mnohem adekvátnější, i když možná pro širokou veřejnost ne tak atraktivní. :) Proč má smysl film vidět: 1)  Věřím, že v mém prokletí je zároveň požehnání 2) Prožil jsem ztrátu (sebe?) a učím se chodit znova vzpřímeně 3) Mám pocit, že světlušky jsou archanděl Michael 4) Cítím zodpovědnost za svoje předky i potomky zároveň 5) Mám rád svoje ruce