Faustka

Gennaro dostal konečně lekci, která mu srazila hřebínek. A kromě nakládačky dostal i mafiánský soudní zákaz vykonávat profesi. To by mě zajímalo, čím se teď s prominutím hodlá živit.

Kdyby On byl vnímavější a Ona otevřenější. Dokonalé líbánky podle režisérky Leigh Janiak. Drama prostoupené ženskou vyzrálostí i viditelnou náruživostí. Honeymoon má pomalu budovanou atmosféru, stupňující napětí, které vás dovede až k překvapivému finále. Po celou dobu jsem byla přikovaná ke křeslu, očarovaná tím co vidím. A jestliže chcete raději romantiku, sáhněte jinam.

Neapol je prý město slunce, ryb a krásných žen. Mafii turistický bedekr taktně nezmiňuje, ale to by sakra měl! Pro obyčejné obyvatele Neapole je každodenní starostí mimo jiné i nepřiplést se do cesty žádné kulce. Do Pompejí bych se ale podívala ráda, jen co najdu někoho, kdo by mi kryl záda. V seriálu nejsou žádné kladné postavy, jen samí záporáci. Tak to má v mafii být, ale měly by se dodržovat tradice. Stará garda je ještě ctí, mladá generace už je bohužel zdivočelá a zajímají ji jenom peníze, klidně i potřísněné krví někoho z vlastního klanu. Největší zmetek mezi nimi je Ciro, celou první sérii jsem se těšila, až ho někdo sejme! Líbili se mi don Pietro Savastano a dona Imma, kteří byli ještě ze staré školy. Drsný seriál, působící maximálně reálně.

Doufám, že tímto neskončila vláda Savastanových, a ti zbylí ještě řeknou svoje. Pláču pro šarmantní, nezkrotnou a spravedlivou donu Immu, která musela odejít tak brzy, měla jsem ji ráda. Konkurent jejich klanu Salvatore Conte je ovlivnitelný sráč, který je zaslepený, hloupý, a nemá odhad na lidi, což se mu jednou vymstí. A Ciro je sebestředný, namyšlený hajzl, toužící po moci, penězích a hnaný vírou, že se pro další generace stane opravdu Nesmrtelným. Čas a osud ukáže.

Pro uctění génia neexistují hranice. Petr Václav zvolil komornější zpracování, nehýřil barvami, efektními kostýmy, okázalými lokacemi ani velkým počtem komparzistů a přesto vytvořil dílo hodno jména Giuseppe Misliveczek, jak jej překřtili Italové. Dějem nás doprovází skvostná hudba, která si vždy své posluchače najde. Patřím mezi ně.

Pomalý, tíživý thriller, střídavě sluncem zlenivělý nebo deštěm depresivně promáčený. Plný otazníků, které mi nedají spát a s hrdiny nejednoznačných charakterů. Uvítala bych i další kriminální případ se stejnou dvojicí, hlavně proto aby ten „Frankův gestapák“ musel ještě chvíli močit krev. Za to, jaký to byl morálně pokřivený policajt. Javier Gutiérrez ho ztvárnil tak věrohodně až mě mrazilo. A to svědčí o tom, že Španělé prostě umí.

Kanada mile překvapila. Říkala jsem si, zase jeden z těch filmů, jakých je dvanáct do tuctu a ejhle. The Hexecutioners nabízí závažné téma a netradiční zpracování. A gotické horory nejsou zase tak časté. Prostředí velkého tajemného sídla je plně využito. Dvě dívky s nezvyklým zaměstnáním a odlišným přístupem ke klientům, z nichž jedna, ta tichá a neprůbojná projde velkou proměnou, byly vybrány velmi přesně. A při závěrečných titulcích jsem pociťovala slastné, až lechtivé vibrace v oblasti žaludku. Jsou prostě věci mezi nebem a zemí. A my citlivé ženy tyto magické síly vnímáme emočně mnohem hlouběji. Nechci malovat čerta na zeď, drahý Omnibusi, ale tenhle kousek se pro mě stal silně návykovým.

Společný povahový rys Czernínů je častá výbušnost, ale také pracovitost. Jejich oblíbenou pochoutkou je čokoláda. Zámky Chudenice a Kozel opětovaně a ráda navštěvuji.

Chtěla jsem si udělat radost u povídkového filmu s Mastroiannim a největší radost jsem udělala manželovi. Bavili jsme se tedy oba, ale všechny tři příběhy byly pojaty spíš v neprospěch žen. Ta poslední byla nejvýraznější a v závěru dopadla úplně jinak, než si bankovní úředník Mario plánoval. Chválím taky výběr hereckých partnerek a nadsamec Marcello srší temperamentem jako vždy. Na hřejivý letní podvečer to pravé.

„Byl jednou jeden chlapec. Žil ve vesnici, která už neexistuje, v domě, který už neexistuje, u pole, které už neexistuje, kde bylo všechno objeveno a všechno bylo možné. Klacek mohl být meč. Oblázek mohl být diamant. Strom hrad. Byl jednou jeden chlapec, který žil v domě u pole, na jehož druhé straně žila dívka. Vymysleli si tisíce her. Ona byla královna a on král. Sbírali svět do malých hrstí. Byl jednou jeden chlapec, který miloval dívku. Její smích byl otázka, na niž chtěl odpovídat celý život. Slíbil jí, že až do konce svých dní nebude milovat žádnou jinou.“ Jak někam strčí svůj umělecký čumák filmař z Rumunska, tak mě to většinou rozbourá. A to se mi stalo i tady. Židovská tematika, skvostná hudba, dojemný příběh a excelentní Derek Jacobi, který i ve vážných chvílích srší vtipem. To vše když se promíchá tak vznikne nádherný zážitek.