ABLABLABLA

Nechci nic říkat, ale je to totální vykradačka High school musical. I ten hlavní herec byl typově podobný jako Zac Efron. No ale tohle bylo neskutečně horší. Tématicky biblický camp, jen wtf? Každá píseň o Bohovi. A jako chcete mi říct, že dnešní puberťáci znají Twilight, filmy Johna Hughese a Mr. and Mrs. Smith? To těžko :D To je moje éra puberty, která už je dáááávno za horama. A kdyby si měl člk všímat detailů - skládá píseň při východu slunce, jdou se projít při východu slunce, najednou tančí na molu a je západ slunce a najednou se ozve trubka oznamující dopolední paintball bitvu. A v jeho transkriptu problémového dítěte? Pokud jsem dobře postřehla měl tam narození 1986 a pak tam měl, že od 1989 je v pěstounské péči, přičemž podle fotky, jeho rodiče žili ještě v době, kdy měl tak 6-7 let... Nehledě na to, že pak by musel být film zasazen do roku 2003. Prostě sra*ka a přitom Bailee Madison mám moc ráda.

WAU! Já si myslím, že již tu netřeba sálodlouze vypisovat, většinu už tu všichni ostatní napsali. Já si dovolím jen zaznamenat mé pocity. Během snímku jsem byla několikrát smutná, nasraná, šokovaná, žasnoucí, překvapená, cítila jsem tu bezradnost, nasraná (vím, že to tu už bylo, ale je třeba to zdůraznit), vybrečela jsem tak celé balení kapesníků, třepaly se mi rty úžasem (berte to spíše jako úžas nad tím, co se opravdu dělo v 60. letech a jak se mohli cítit bezradní), třepaly se mi ruce ve znepokojení, dokonce jsem i několikrát vykřikla na celý byt "HA" a zasmála se zoufale, pobaveně, ale i ve smyslu "dobře vám/jim/mu tak", a v nejednom okamžiku filmu mi srdce přeskočilo beat. WAU! Tak ku*evsky dobrý je to snímek.

"You have excremental dabs by Pic-Asshole. The ultimate castrated failure." Aneb vlastní slova "Staše" Szukalského o dílech Picassa či jakéhokoliv jiného umělce na světě. Celou dobu sledování dokumentu se ve mně míchaly dva pocity. První z nich - naprosto perfektně natočený dokument, který zobrazoval umělce po všech stránkách bez příkras, prostě takový jaký byl. Dokumentem se prolínaly detailní záběry na sochařská díla Stanislava, fotografie jeho děl a kreseb, dobové záběry z Polska a USA, dobové fotografie umělce a jeho rodiny, vyprávění přátel ale i historiků a umělců se záběry samotného Stanislava, jak vypráví o svém životě, díle a jeho myšlenkách. Po této stránce jen wau. Tleskám. Druhý z nich - Stanislav Szukalski byl neskutečně narcisistický sebezahleděný a sebestředný egoistický lunetik, který sám o sobě prohlašoval, že je génius a ostatní umělci jsou "Fartists! You create art with capital F. You fart, you don't get art.". Avšak jeho díla? Jeho díla jsou neskutečná a dechberoucí. Možná by se dal i prohlásit za určitého genia a jedinečného umělce, ale málokdo jej zná (včetně mě, vystudované kunsthistoričky), možná právě proto, že si tímto postojem sám sobě celý život škodil. A to ani nemluvme raději o tom, jaký byl jeho postoj do počátku 2. sv. v., kdy by se dal zcela jednoznačně označit za nacistu. Což bylo asi taky jedno z mála období, kdy mělo jeho umění ohlas mezi nacisty... "At that time Europe was not yet bitching about Nazis and Hilterism" - ano opět jeho vlastní slova "bitching about"... Sám byl v době předválečné zpátky v Polsku a v rámci dokumentu mě nejvíce zarazila slova z jeho "plátku": "Away: Communists from the world! Old people from social life! Jews from Poland! Clergy from politics!" Tehdy si říkáte, u člověka, co něco podobného prohlašoval a vydával, je upřímně jedno, jak moc se po hrůzách války změnil, pořád to byl egoistický šílenec a tahle část v něm pořád někde byla... No a na konci jeho života? Nebo konci... na stáří s jeho Zermatism thing už to asi úplně ztratil, i když občas z něj vypadly zajímavé myšlenky. Ne ty, že všichni lidé pochází z Velikonočního ostrova ještě před Velkou potopou, ale třeba tato věta mi uvízla v hlavě "People get less and less intelligent so the predator can conquer us. We are being destroyed from within." Každopádně dokument rozhodně doporučuju, protože pokud ve Vás nerozvíří emoce úžasu i odporu najednou, pak je s Vámi něco špatně ;)

"Dobré ráno, čuráci!" Hynek Čermák předvedl bravurní výkon. Postava Vandama byla prostě krásným zosobněním typického extrémistického Čecha, co vysedává v hospě, všemu rozumí nejlépe a všechno přece vyřeší tím, že dá někomu přes držku. Snaha sbalit ženskou větou "Tak co?" je stejně vtipná, jako když ji konečně sbalí, ona se rozhodně, že mu dá, on tam pět sekund něco šolichá a pak se na ni hotový svalí. Slovní spojení "protože to říkám" je jen dokonalou třešničkou na tom, jak vlastně takoví "primitivové" přemýšlí. "Já nejsem žádnej nácek, já mám lidi rád. Mně nevaděj úkáčka, když nedělaj bordel. Mně nevaděj bezdomáči, vole, ciginy, smažky, socky, rusáci, pšonci, pingpongáči, vole, když nedělaj bordel. Mně nevaděj žádný lidi na světě, když nedělaj bordel. Když dělaj bordel, tak s tím prostě malý problém mám." Aneb nejsem rasista, ale... :D "Ty vole mluv česky, tady jsi v Čechách. Já kdybych byl v cizině, tak taky mluvím cizincky." Ten film je vlastně nabitý ukázkovou satirou... "Já nevím, kam tady ženský choděj na kafe. Do kauflandu, ne?" Je nabitý ukázkovým mačochismem, ukázkovými ožraly, ukázkovými hovady, ukázkovými trouby. Zde ale z humorné satirické stránky nakonec vzdejde smutný pocit, nejen nahlížením do postavy Vandama střípky z jeho dětství a minulosti, ale i myšlenkou, že takoví lidé opravdu chodí mezi námi. Přesně ti lidé, co šíří všechny fake news, prosazují domobranu proti každému, kdo není bílý. Ti lidé, co tvrdí, že testováním na covid vám vláda strká do mozku čipy a parazity a nevím co ještě.. Takže vlastně je to veselá satira, ale smutná realita.

"Fuck you! Twice! With a sick cactus d*ck!" Jo dobrá konverzačka, skvělá kamera, černobílá atmosféra. Ale prostě po půl hodině si upřímně řekli všechno, a pak už to jen opakovali jinými slovy a internějšími záběry do jejich postav. Krásný průměr.

Kdy je optimální si poprvé v životě pustit Dawsonův svět? No přece až v roce 2021 :D Ano, do této doby jsem nikdy neviděla žádný díl. Teď jsem však na konci 4. série, dvě série ještě přede mnou, ale musela jsem si tu už zachytit mé hlavní myšlenky, protože se bojím, že další série, které se evidentně už nebudou odehrávat na střední, nebudou moc stát za to a nejsem si jistá, jestli si je pustím. Myslela jsem si, že seriál z devadesátek, který jsem neviděla jako naivní teenager, mě nebude bavit. Jenže já zapomněla, že i v dospělém věku se někdy furt chovám jako trotloidní teenager a kor, když sleduju trotloidní teen filmy a seriály :D Nejvíce oblíbená postava? Bezkonkurenčně Pacey! Nejméně oblíbená postava? Bezkonkurenčně Dawson. Absurdní vzhledem k tomu, že se seriál jmenuje po něm. Pacey mě pokaždé odzbrojil svým sarkasmem a smyslem pro humor a prostě tím, že byl Pacey. Už od 1. série jsem zbožňovala všechny ty "back and forth" s Joey a říkala si, ty voe proč radši ti dva nejsou spolu, než s nudným Dawsonem (u něj mě iritovalo snad všechno - jeho vlasy počínaje a jeho řečmi konče). Třetí série byla bezkonkurenčně nejlepší. Proč? Protože se mezi touto velkou love story začalo konečně něco dít, ať už vztahově mezi mou oblíbenou dvojicí, tak se vyjitřily emoce a vztahy snad všech z Capeside konečně do hloubky. Na konci třetí série jsem si připadala, jako by mi bylo znova 16 a culila jsem se jak totální puberťačka :D Během třetí série se také nenávist a odpor k Dawsonovi začaly prohlubovat. Každá z postav mě nějakou chvíli iritovala svým chováním, všichni jakoby tam žili v úplně paralelním vesmíru, kdy jsou hrozně "chytří" a nejradši ze všeho jen mluví a všechno analyzují, než aby konali. A když už analyzují a mluví, tak používají milion velkých slov a synonym. Nikdo tam nemá nikdy žádnou večerku, všichni mají kdykoliv k dispozici auto a umí ho řídit, je normální se opačnému pohlaví kdykoliv během noci vloudit oknem, jo a zbytečně ze všeho dělají big deal. Čtvrtá série pak byla ups and downs... Všichni si všechno komplikují a evidentně se vyžívají v utrpení, nebo já nevím. Nad rozchodem Paceyho a Joey jsem regulérně brečela. Ve 4. sérii taky získal Dawson vlasy, díky nimž přestal alespoň trochu vypadat jako strašák do zelí. A konec 4. série? Upřímně tu poslední minutu si mohli úplně zcela odpustit. A hlavně si myslím, že bez té poslední minuty, kdyby místo toho Joey vylezla z okna, tak by byl ideální konec seriálu. Sice ne vše dopadlo šťastně, ale prostě život, každý se někam posunul. Řekněme, že nemám moc ani náladu, si ty další dvě pustit, protože vím, že budou stát za velké kulové a nikdo není zvědavý na jejich třetí eskapádu :D 1. série 2,5*, 2. série 3*, 3. série 5*, 4. série 4*. Edit 3. 5. 2022 - Dokoukala jsem i ty dvě další série. Zpočátku trošku zklamání, (co tam sakra zas vyváděla s nudným Dawsonem?), pak se to rozjelo, 5. série 3*. Ovšem co se mnou dělala poslední série... měla jsem totální výkyvy nálad, kdy jsem se říkala, to snad ne... konečně se dá znova dokupy s Paceym a pak to posere kvůli Eddimu? Wtf? Každopádně poslední díl jsem celý probulela... ale hlavně YES!!!! Pacey & Joey forever! Konečně... Jop během sledování mi bylo zas patnáct :D 6. série 4*

Jediné, co tu funguje, je chemie mezi hlavními hrdiny. Zbytek už ne. Byla tam asi jen jedna dobrá taneční scéna a ta byla hned na úvod ve vzduchu na starém baráku - i kamera a vše super a úplně jsem si říkala, ty jo... to bude dobrý film... A ono ne :D Zbytek už jen šedá nuda a ani další taneční čísla nebyla zajímavá, respektive tam skoro žádná nebyla.

Ty dvě hvězdy jsou za Ondřeje Nosálka. Doteď jsem ho neznala, ale tady v té roli zazářil. Plodková je hrozná, ještě v žádné roli jsem ji však neměla méně radši, než tady. Co sakra byla jako premisa? Jak se nějaká ženská po hádce s manželem rozhodne uprostřed noci zavolat svému kadeřníkovi (ano, kadeřníkovi, ne kamarádovi, ale cizímu člka, co jí dělá 1x za měsíc hlavu a vyká si s ním) a nastěhovat se mu do bytu? WTF? A on ji nechá, aby se mu tam nastěhovala? Už tady to vůbec nefungovalo, no a co se dělo dál? Jakože se gay nechá sbalit ženskou? To se jako čeští scénaristi snažili ukázat, že gay je volba a když bude chtít, může být s ženskou? Nope, všechno špatně. Jestli to mělo být jakože nějaké hluboké téma o uvědomování si a objevování sexuální orientace, tak pak to bylo hodně blbě podané. Jen Nosálek zahrál svou postavu naprosto skvěle a díky tomu jsem se na film taky dodívala a totálně ho neodepsala.

Krásný příběh, ach. Občas prostě člověk potřebuje oduševnělý, jemný, poetický, nespěchající japonský anime příběh. Animace je prostě klasika topka v rámci japonských anime. Líbilo se mi, jak se příběh postupně rozmotával, stejně jako Umi a Šun jsem s nimi prožívala jejich rozvíjející se láskyplný vztah mladých dospívajících se lidí, drama zjištění rodinného pozadí a odříkání si a následně úlevu na konci, kdy se vše rozmotalo. Do toho byl vložen příběh klubovny, která při prvním pohledu, když tam Umi a její sestra vešly, vypadala jako nafukovací kouzelná budova, kde je všechno. K čemuž se přidala ještě invence ekologie a památkové péče v zachování staré budovy, které hrozilo zbourání a nahrazení novou moderní. Trošičku mi vadilo, že vlastně až do té doby, než se objevila její matka, nebylo o ní nic řečeno a člověk moc nechápal, jestli je mrtvá, nebo nezvěstná, nebo co s ní je, když se o ubytovnu starala Umi se sestrou a babičkou. Góro jen tak dál!

Kdo jsou Yamadovi? Občas nevrlý, přepracovaný otec, který se snaží sblížit se svým synem. Lehce zdechlá matka, co sní synovi sušenky a která se rozhodně nedá považovat za typický model ženy v domácnosti. Puberťák, který se zamiloval do spolužačky a rád doma provokuje. Holčička, o níž si zpočátku myslíte, že příběh je vyprávěn jejím pohledem, ale pak zjistíte, že tu hraje totálně vedlejší postavu a není na ni nic extra zajímavého. Lehce nevrlá babča, která je klasicky podrážděná, nebojácná, provokující, nadávající. Jo a pes, kterému je všecko totálně putna :D A všichni jsou neskutečně zapomnětliví. Velké plus filmu je skvělá minimalistická originální animace. Bravo. Líbily se mi tu i detaily, jako např. když si Yamadovi jakože "lovili" dítě, tak jej našli v bambusu (úplně stejná scéna je v Takahatově pozdějším filmu Příběh o princezně Kaguye). Naprosto skvělá byla scénka otce a matky v boji o to, na co se budou dívat. Bylo to jak sledovat souboj dvou kungfu mistrů, kdy jeden míří ovladač a druhý jej odráží novinami :D Našlo se tam i pár další humorných situací, ale popravdě mi tento styl "splácaných scének, denních a ročních peripetií jedné rodiny" moc nevyhovoval. Některé byly zbytečně dlouhé a vlastně v tom nebyl ani vtip, ani myšlenka. Možná, kdyby to bylo kratší... takhle mi to moc neubíhalo. 3,5* Na Omohide poro poro nebo Hotaru no haka to prostě nemá.