Black_doll

Nemám ráda sci-fi a nemám ráda fantasy. Trailer Avatara mě něčím okouzlil, tak jsem se i přes předsudky rozhodla jít do kina, poprvé sama. Avatar mě ale naprosto strhnul s sebou. Neuvěřitelně reálný svět Pandory, Na'vijci a vlastně všechno mi bylo neuvěřitelně blízké. Cítila jsem se ,,jako doma". Polovinu filmu jsem probrečela, asi jenom zřením té nádhery ? Když film skončil, a já jsem se vrátila zpátky na zem, byl to obrovský šok. Svět mi připadal šedý, nudný a já se chtěla okamžitě vrátit. Bez rodiny, přátel, hlavně zažít zase ten pocit. Proto jsem šla i podruhé do kina, tentokrát jsem vytáhla i kamarádku. Nepřišlo mi to zbytečné, ba naopak, film jsem si ještě více užila než napoprvé (jistě, znovu jsem brečela). Všichni tady jenom kritizují příběh. Je jednoduchý, předvídatelný, ale je to KLASIKA. O to víc se Avatar má šanci stát kultovním trhákem všech dob(kterým už nepochybně je).

Film, který ve mně vyvolal emoce jako žádný jiný. Ještě dobrou půlhodinku po skončení jsem jenom seděla bez chutě do života. Vyždímal mě do poslední kapky. Děj bych přirovnala k volnému pádu – nejprve vás to vyveze pomalu nahoru, ale jakmile se spustíte, vyrazí vám dech a vy nemůžete udělat nic, jen počkat až to skončí. I přesto, jak ho popisuji negativně, je to tak silný zážitek a zaslouženě patří mezi mé nejoblíbenější ...