Nikolak

100% za poselství a zpracování, 80% za děj. Strhující atmosféra, mikrosvět s vlastními zákonitostmi, prolnutí velkých a malých dějin. Bezchybná režie, každý výraz v obličeji dává smysl, vč. kreveťáků. Vynikající mix jazyků, bůrská angličtina, kůl niga nigeriský, plechová řeč bruins, který rozumíš i bez titulků. Střídání objektivního a subjektivního pohledu v přirozeném taktu. Nelibilo se: natahované zvraty (od 2/3 filmu vše zlomové přichází "za nanosekundu dvanáct", občas dokonce musíš vteřinu dvě čekat), příliš mnoho kulek pleskajících stěny okolo Christophera. Velmi se líbilo: pohyby i mimika kreveťáků ve všech situacích (přestřelka, čekání ve frontě na maso, ...); nastavení napětí v 1.třetině formou výpovědí aktérů příběhu i jeho komentátorů. Nevadilo: jemně patetická pointa, která chytila kouzlo tím, že se zakládala průběžně v detailech od prvního záběru. Během 10 dnů jsem to viděl 4x - doma, na chalupě, v nemocnici... na konci jsem vždycky chvilku nevěděl, kde zrovna jsem. Distrikt 11. Asi mě brzo budou chtít přemístit...

Na svou dobu skvěle udělané anime, k dnešnímu datu pořád skvěle udělané anime. Že by mě to dostalo.. ani-ne. Povídání o odvázanosti duše od fyzického těla podle mne potřebuje více příběhu, aby nevyznělo jako floskule. Času na přemýšlení dává film dost, ale pojíždění “kamery” po sci-fi kulisách s malebnou hudbou nedává samo myšlenkovou hloubku... Přes riziko odsouzení zapálenci pro Ghosta tvrdím, že Matrix je propracovanější mýtus.

Poměrně prostý příběh sblížení (osudu) napraveného bojovníka a nevinného chlapce. Koukal jsem se třikrát, abych si byl jistý... protože mě to bavilo vidět znovu. Pokaždé, konstantně unešený a zapálený do atmosféry barevného, chladného, laskavě krutého raně novověkého Japonska, jsem si všiml něčeho, co mi předtím uniklo... a ačkoliv ten detail neměl vliv na emoce (na nich film staví), obdivoval jsem scénář prošpikovaný odkazy na další místa v ději a kompozici, která nechávala vyniknout jednotlivé prvky “tady a teď”. Už jsem měl pocit, že poslední scéna je jen vydechnutí... ale krev Jezdce z neznáma nechala film doznít až v titulcích.

Myslím, že jde o umění. Kubrickovi se podařilo rozšířit mé obzory, respektive obzory pochybností, které vytvářejí hranice reality. Excelentní herectví hollywoodských celebrit z nich nesnímá auru hollywoodských celebrit, ale přesto jsou(!) v příběhu. Je jedno, jestli je to pan Harford nebo pan Cruise, je to pořád muž v síti vztahů mezilidských i introspektivních - k sobě samému, k mnoha osobnostem, ze kterých se skládá charakter. Zatímco ostatní postavy nahlíží divák zvenčí, stává se Dr. Harford součástí jeho osobnosti. Ani já nevím, zda odolám vábení... snad to nemám zapotřebí... ale táhne mě to tam.