semtamfor

Film Zmeškaný hovor by se docela klidně mohl jmenovat taky Zbytečný horor. Tolik předvídatelných klišé v jednom filmu aby člověk pohledal. Japonský originál jsem neviděl, ale trochu se obávám, že i ten si bude až příliš "půjčovat" ze slavného Kruhu, jehož remake možná svého japonského tatínka i předčil. Já se začínám bát většinou už ve chvíli, kdy má hlavní hrdinku strašidelného filmu hrát v každý moment hezky vypadající herečka druhé hollywoodské kategorie. A upřímně, nebojím se o její život, ale spíš toho, kolik trapných a toporných scén nám předvede. Proč by měl vlastně nějaký vraždící duch volat někomu na mobil? Aha, to proto, že když se z hlasové zprávy dozvíte o své blížící se děsivé smrti vlastním hlasem, tak je to vážně hrozivé. Když se nebojácná hrdinka vydá za dveře opuštěné psychiatrické léčebny, pak je jasné, že hned za nimi objeví zaprášený nakřivo postavený vozík na těla a občas někdo v chodbě rychle přeběhne. A hle! Támhle je ventilační šachta, tak to tam samo sebou musím hned vlézt. Ke svému (jedinému) překvapení ale zjistíte, že TAM NA NICH nikdo zakázané experimenty neprováděl. Digitální efekty působí lacině a spíše směšně. Zmeškaný hovor je mírně řečeno podprůměrný hororový kousek.

Příjemné překvapení vyplavalo z českých seriálových vod. Neznám sice v titulkách avizovanou britskou předlohu Life on Mars a dlužno dodat, že samotný námět mi vlastně nepřipadá až tak světoborný - cestování v čase už filmy a seriály převařily na x i zajímavějších způsobů, ale ve Světě pod hlavou to těžké normalizační kóma funguje moc dobře. Seriál staví především na reáliích reálného socialismu a konfrontaci mysli člověka, který už ví, jak chutná svoboda, s bezbřehou zabedněností lidí lapených do osidel totalitního systému. Pro mě jakožto Severočecha bylo navíc vítaným bonusem notoricky známé prostředí uhelných dolů, šedých sídlišť, umakartových jídelen, průmyslových periferií a funkcionalistických kulturáků. Postavy zahrané lehce s humorem a nadsázkou i mrazivou fazónou udavačských fízlů. Hlavně slizoun Budař a jeho nadřízený Kopta perlili. Na hlavního hrdinu v podání Václava Neužila jsem si musel zvykat delší dobu, ale nakonec i to jeho trochu "mimoňské" herectví k roli celkem sedlo. Za nejlepší považuji díl Závadová mládež s vynikající parodií Kroků Františka Janečka (Marek Taclík). Také občasné zjevení herců ústeckého Činoheráku potěšilo.

Juraj Herz natočil film, který patří po právu k nejlépe hodnoceným dílům československé kinematografie. Zpracování bylo na svou dobu pojaté až neuvěřitelně moderně a vizionářsky. Převedení už tak velmi kvalitního literárního díla na plátno je prostě bravurní a doslova hýří nápady prakticky ve všech stránkách tvorby filmového díla. Ať už jde o experimentující kameru, přes bezchybně zvolené prostředí a výběr herců, až po zneklidňující zvuky a hudbu kouzelníka Zdeňka Lišky. Vše se ovšem točí okolo mistrovského herectví Rudolfa Hrušínského, který ve filmu dokazuje, že už bude vždycky patřit k tomu nejcennějšímu, co tuzemská herecká škola vydala. Za necelých 30 let dokázal Hrušínský ujít cestu od roztomilého študáka Vaňka, přes národního antihrdinu Švejka, až po tuto zrůdnou nacistickou kreaturu pana Kopfrkingla. Obdivuhodné.

Skutečně ryze punkový film. Poprvé jsem tuto autorskou hříčku viděl v divadelní podobě od hradeckého souboru Nejhodnější medvídci a skvěle se bavil. Scénář je až neskutečným nářezem postaveným na změti pseudointelektuálských výlevů, které do roztrhání těla (a po žraločím konci doslova) opakují svobodomyslní punkáči, aby se ve snaze dospět k nejvyšším ideálům prokopali až na samé morální dno. Přestože film působí vlastně po všech stránkách dost amatérsky, na svěžesti a originalitě mu to nikterak neubírá, spíše naopak. Nevadila mi ani kapku dějově vytržená intermezza se Zdeňkem Srstkou, který měl zřejmě dokreslovat ono zoofilní poselství pořadu "Chcete mě?". Film možná obsahuje nejvíce vulgarismů v české kinematografii a přestože mi to jindy spíš vadí, v Gorile jsou i sprostá slova punkovou poezií.