Souhvězdí Panny

Humorný pohled na vojenskou službu 60tých let. Kdyby jsi byl na rotě s vojíny Pucholtem, Wimmrem, Libíčkem, nebo se svobodníkem Vyskočilem, určitě by ti vojna utekla mnohem rychleji. Klasická pucholtovská atmosféra herectví je zde opět naplno rozjetá. Společně s Jiřím Wimmerem nám ukazují jak se co nejvíc zašívat, nebo jak třeba bez jakéhokoli průseru nechat přespat na rotě holku nějakého vojína Urbana. Ten dokonce po absolvování poplachu dokončí to, co s ní před tím začal. Jesli máš rád herectví V. Pucholta určitě doporučuji. Film má i dramatickou část, ale hlavním pilířem je necenzurovaný humor. (15.04.2012)

SOUHVĚZDÍ je živým příkladem druhé garnitury dějinné vlny šedesátých let. V mnohém tuto skutečnost ovlivnila kvalita scénáře, který se až příliš topí v rutině všedního kasárenského dne. Nejen na dobu vzniku filmu je za vlasy víc než přitažená historka o propašování dívky do ošetřovny s plným vědomím lékaře posádky ve více či méně bojové situaci zvýšené pohotovosti posádky. Odhalení propašovávané dívky, trávící v kasárnách i bojový poplach, by znamenalo nejen pro vojáky tzv. základní služby, ale i jejich velitele v lepším případě konec kariéry v tehdejší armádě a současně téměř jistotu delšího pobytu v obávaném sabinovském vojenském vězení na východě Slovenska. Místy herci téměř nemají co hrát, celá řada situací vyznívá až příliš hluše. Nejvíce patrné je to na tápají-cím a náhle často až figurkařícím Pucholtově herectví. Na druhou stranu nelze nepřipomenout, že v současnosti by tento film měl velkou naději na získání alespoň jednoho Českého lva. (18.12.2010)

Tenhle film mě neoslovil. Měl ukázat, jak to mají vojáci naší ČSLA těžké, když musí plnit svou povinnost a někde venku čeká na jejich návrat děvče. A když se jedna z takových dívek nemůže svého milého (= v novočeštině přítele)dočkat, rozjede se za ním do kasáren. Je to nějaký malý zapadlý útvar, kde jsou jen dva důstojníci (kromě cynického lékaře Adamíry) a pár záklaďáků, kteří však plní důležitou ostrahu našich hranic leteckým hlídkováním. Ten příběh je prostě jen z tohoto důvodu postavený na hlavu. Ovšem, přijdou lapiduchové Wimmer a Pucholt a rozhodnou se dívku Čápovi propašovat do kasáren. Dívka ovšem musí zůstat uzavřena po celou dobu na ošetřovně, její milý (= přítel) Čáp má hotovost, ale tu si bez dovolení vymění a pak následuje jakási jakoby erotická scéna (z dnešního pohledu vlastně žádná), přerušená poplachem, plno zmatků, všichni lítají po kasárnách a pak i po obloze cik a cak, nikdo neví, co se děje, než je konečně po poplachu a milý přítel Čáp se může vrátit na lůžko k Obermaierové... Blbý poručík Jelínek, připomínající důstojníky z Černých baronů (takových bylo v naší lidové armádě většina) nebo Švejkova poručíka Duba, se o dívce dozví a chce útvar potrestat, ale když po něm odjíždějící dívka mrkne ze sanitky očkem, rozmyslí si to a stane se člověkem. Dobrý výkon - Adamíra, ostatní čirý průměr. (31.01.2017)

Čekal jsem od toho komediální náhled do našich sixties u ČSLA a odešel s několika poznatky. Za prvé Obermaierová byla v té době fakt kočka, za druhé ta odvážná milostná scéna musela v tehdejší době působit jako hardporno a za třetí, Pucholt mne tu nebavil ba až prudil. A nebyl sám, zručně mu sekundoval Wimmer. Řada řečiček často opakovaných pro důraz na vtipnost byla trapná i to Půcholtovo koktání. Je škoda, že Obermaierová po okupaci 68 přesedlala na režimní vlnu a ocitla se v hlavní roli nejedné komunistické normalizační brutky včetně Majora Zemana. Kdo mně potěšil a je tomu tak vždy byl noblesní Jiří Adamíra. A jako leteckého fandu mne i bavily ty útržkovité záběry na leteckou základnu se všemi těmi Migy 21 a Suchoji co jsme v té době měli ve výzbroji našeho letectva. Film je protkán skvělými písničkami té doby jímž vévodí: Takový schody do nebe... Jelikož z toho na mně něco z těch šedesátek dýchlo, řadím to k průměru a dávám za tři přilepené kůžičky. * * * (28.10.2018)