On se bojí

Tři hodiny ve stavu maniodepresivní poruchy v halucinogenním duelu s panickou atakou: a teď si představte, že tohle máte celej život! Režisér je génius, tohle je ryzí horor z budoucnosti. Takhle se straší diváci v jednadvacátém století, vážení. Nefalšované podání děsu je zde navíc o to hrůznější, když si jeden uvědomí, že tohle se někomu vážně na denní bázi děje. Je mi z toho špatně, ale strašně si to užívám, protože naštěstí můžu. [Canal+] (13.03.2024)

Cesta do roztříštěné mysli jednoho neurotického muže jménem Beau. S řádkou hororových příkras, postupem času měnící se na surrealistické pojetí. Beau je fixován na svou přísnou matku, která mu do života nevnesla moc potěšujícího, přesto je fakt, že tragicky zemřela pro něj zcela zničující. Ze svého bytu absolvuje po srážce s autem putování mezi rozličnými lidmi, ačkoliv preferuje samotu a jeho největším zážitkem je návštěva terapeuta. A osobnostní propad je na světě. Ari Aster divákům hodně naložil. Svůj film rozložil do tří hodin. Jedná se skoro až o kapitoly. Ocitne se po nehodě ve zdánlivě laskavé rodině, pak hned je účastníkem lesního divadla a dorazí až do matčina domu. Svěží jsou jeho eskapády v bytě a jeho těsné blízkosti, kde na ulici řádí smrtonosná individua. Naopak na intenzitě film ztratí v přebujele zdlouhavé návštěvě lesního divadla. Od té chvíle začnou realitu nahrazovat surrealistické hrátky a koketérie s uměleckým zabarvením filmu. Joaquin Phoenix je krásně zdeptaný, úplně ponořený do scén, které si režisér na něj vymyslel. Dramaturgicky je to neuhlazené, zdlouhavější pasáže by si zasloužily zkrácení až úplné vypuštění, a moc by se to na výsledku neprojevilo. Někdo čekal víc horor a vzešel z toho psychothriller. Originálně a pozoruhodně natočený. 8/10 (29.03.2024)

Klobouk dolů, že tohle v roce 2023 někdo pustí do kina, protože Ari Aster viditelně dostal volnou ruku a nemusel se na nikoho ohlížet, čemuž taky výsledek odpovídá. První dvě třetiny (nebo tři čtvrtiny, chcete-li) jsou typická "asterovina", kde převládá hutná a nepříjemná atmosféra, z níž je jasné, že někde vzadu číhá nevyřčené tajemství, které vše změní. Ztvárnění absurdního kafkovského prostředí, které je viditelně surreálné, funguje na výbornou a jednotlivé události jsou stejně tak tragické jako svým způsobem zvrhle vtipné. Ono vůbec černého humoru je tu docela dost a divák si ho musí trochu najít, když se mu to ale povede, je odměněn opravdu nápaditými chvílemi, které se dnes už moc nevidí. Také kamerové snímání a velmi zvláštní zvuková stopa jsou úplně jinde a dost svérázné a ze sledování vytváří hodně specifický a pro někoho ne úplně příjemný zážitek. Kapitolou sama o sobě je naprosto fantastický Joaquin Phoenix v titulní roli, který celý film táhne prakticky s minimem dialogů a vše uhraje jen různými skřeky a výrazy, což je extrémně náročné, o to ale působivější. Poslední třetina (čtvrtina) je ale trochu problematická, protože všechno do sebe úplně nezapadne, některé naznačené metafory se nikterak neosvětlí stejně jako několik mini zápletek, o nichž se hovoří a možná záměrně je jim věnována přehnaná pozornost. Pointa tedy není úplně uspokojivá a pravděpodobně zcela vědomě vrší další a další otázky a možné interpretace, jejichž relevanci pochopitelně nikdy nikdo nevyřeší. Výsledku rozhodně neprospívá ani tříhodinová stopáž, která je s blížícím se koncem na hranici snesitelnosti, což je dáno i pomalejším tempem a vršícími se bizarnostmi, které se víceméně cyklicky opakují. Beau Is Afraid je rozhodně úkaz mezi mnohdy uniformními kinofilmy, protože je něčím, co se vskutku často nevidí, zároveň vyžaduje připraveného a zkušeného diváka, protože toho, kdo tzv. neví, na co jde, velmi brzy znechutí, což je svým způsobem škoda. Bude ovšem zajímavé sledovat, s čím Aster přijde dál, protože se nelze ubránit dojmu, že tady došel na konec jedné etapy a už je potřeba jít trochu jinou cestou. 60 % (19.05.2023)

Dost se divím, že do toho Joaquin Phoenix šel, ale s jeho talentem chápu, že má rád výzvy. Pro mě to byly tři promrhané hodiny s věčně ufňukaným, duševně rozpolceným a vzhledově chátrajícím mužem s duší labilního dítěte. Ari Aster se masochisticky mazlí se svým natočeným materiálem a střižně se obloukem vyhýbá (nejspíš nějaká fóbie). O polovinu film zkrátit a snad bych i hodnocení zvýšila. (29.07.2023)

Slunovrat byl pecka. Děsivé dědictví velmi zajímavé, ale Beau jsem prostě nedal. Tříhodinový zmatek, který mě po půlhodině prostě nebavil. Nevěděl jsem co, proč a netušil jsem k čemu se ve finále máme nakonec dobrat. Za každou zatáčkou potenciálně mohlo vyčuhovat úplně cokoliv co si tvůrce umanul že se stane. Přiznám se že podobné filmy nemám rád a vlastně je ani nevyhledávám. Psychedelie a podobenství dostoupilo vrcholu. Joaquin Phoenix možná předvedl svůj další vrcholný výkon, ale předvedl to prostě ve filmu, který mě 90% času nebavil. Promiň Ari. Vrať se prosím příště s něčím stravitelnějším. 30% (30.10.2023)