Smůla

Kriminální drama s velice příjemným hudebním podmazem.. Příběh dvou mužů, jedné sestry a života za hranicí zákona mě vtáhnul a nepustil, zejména jsem vnímala ten důraz na přátelství, ochotu i snahu pomoci za jakoukoli cenu.. U mě filmová spokojenost, Jean-Paul Belmondo, Claudia Cardinale a Michel Constantin se mi zamlouvali.. (06.04.2021)

Když si Belmondův Roberto Borgo před vámi sedne doprostřed místnosti na židli a v mírném předklonu si opře ruce o nohy, neznamená to, že je unavený. Znamená to, že máte smůlu. Máte ho přilepeného na patách i s jeho čárou života ve tvaru kruhu a aby toho nebylo málo, stojí za ním strážný anděl s flašinetem.. Free style gangsterka, kterou se táhne silná nit přátelství a tragikomiky osudu těch, co ze své strany zákona mají blíže k cele věznice i celtě márnice. Do nevázaného konceptu zapadá i hudba, která osciluje mezi genialitou (minimalismus při ostré přestřelce s černošským gangem) a Cirkusem Humberto.. Američané měli Eddieho Bunkera, Francouzi zase José Giovanniho. Oba do toho dali vlastní zkušenost, soustředili se na postavy, které neprošly Yalem a Sorbonnou a nikdy jejich počínání nesoudili.. (06.05.2024)

Smůla (pod tímto názvem film uváděla ČT) je remakem filmu Muž jménem La Rocca z roku 1961, který byl natočen podle Giovanniho románu, ale panu spisovateli se nelíbil, stejně jako většina filmů natočených podle jeho děl. Giovanni totiž psal podle skutečnosti,sám byl v minulosti kriminálním živlem a psát začal ve vězení. Údajně prý za okupace pracoval pro gestapo, mezi filmy podle jeho scénářů či románů však patří i Sicilský klan, Druhý dech, Velký risk, Ho!, nebo Dorodruzi. Kvůli oné nespokojenosti se sám stal režisérem a natočil příběh skutečného gangstera La Roccy (zde pod jménem Borgo) sám a po svém, ačkoli do hlavní role se vrátil Jean-Paul Belmondo. No a i když Giovanni i Belmondo mají ve své filmografii lepší dílka, tak Smůla stojí za zhlédnutí především kvůli scéně, kdy tehdy začínající Depadieu zraní Cardinalovou a zabije Constantina. Nejlepší složkou filmu je však hudba geniálního Francoise de Roubaixe, která patří ke skladatelovým nejlepším kouskům. 65% (31.03.2007)

Řízná gangsterka s několika takřka westernovými přestřelkami, měnící se v polovině na vězeňské drama. Zní to trochu schizofrenně, avšak díky skvělým hercům a Giovanniho schopnosti vyprávět ten přechod působí zcela přirozeně. Zajímavá absence kladných postav (Borgo je sice sympaťák, ale do klasického klaďase má daleko), poměrně dost vysoký body count, několik velmi silných scén (odklízení min, márnice, poslední přestřelka) a všudypřítomná sedmdesátková syrovost. V neposlední řadě nechybí ani ten nejdůležitější prvek francouzských (nejen) kriminálek drsné školy - přátelství až za hrob. 80%. (29.12.2020)

Giovanniho věčné osobní téma vězení či nespravedlivého osudu je tentokrát netradičně říznuto gangsterkou, avšak samotný příběh stejně jako leckdy překvapivý lidský osud přeskakuje mezi různými žánry, přináší až do konce nepředvídatelné zvraty, vyústí se selhanými plány a novými nástrahy nejednou zcela mimo očekávání...  Přesto jedna jistota s naplněným očekávání v tomto příběhu nechybí a tou je skálopevné přátelství, které mezi trojicí Borga, Xaviera a krásné Georgie přetrvalo až do konce přes všechny krkolomné vyhlídky i pády. Mě se přes tu žánrovou nevyváženost film velmi dobře sledoval, snad díky silnému tématu a dostatečné psychologii postav mě výjimečně bavil film i v té gangsterské rovině, měl pro mě podmanivou atmosféru, nepřekvapivě skvěle zahrané hlavní postavy Belmondem a Constantinem a opět nádhernou de Roubaixovou hudbu, která se pro mě už dávno stala neodmyslitelnou součástí většiny Giovanniho i Enricových filmů. Smůla má více silných momentů, z nichž by v první řadě jmenoval (v rámci filmu první) setkání Borga se Xavierem v temné samotce, nechybí zde (v dobrovodu hudby) pár stylových scén, třeba s Belmondovou poklidnou přípravou na nepromisní útok a samotný příběh procházející napříč větším časovým úsekem má čím plně zaujmout až do konce. Na druhé straně jsem od José Giovanniho v minulosti již dostal mnohem větší emocionální nálože, tento film mě v žádném případě nezklamal, ale do mého žebříčka toho nejlepšího od Giovaniho by se nejspíš nedostal. [75%] (19.12.2021)