Beethoven

Za normálních okolností bych tenhle film zřejmě označil jako průměrný. Jenže já k němu mám už od dětství velice kladný vztah, v dětství jsem na něj docela často koukal a líbilo se mi to čím dál víc. S tímto filmem mě zkrátka pojí hodně silná nostalgie, už jsem ho viděl za svůj život mnohokrát a pořád se mi líbí a pořád si ho dokážu užít, v mých očích už je tohle zkrátka klasika, která mě provází od raných dětských let. Co na tom, že v tomto filmu se kupí jedno klišé za druhým, co na tom, že příběh není nijak originální, co na tom, že je to průměrná rodinná podívaná, která kromě roztomilého pejska nemá téměř co nabídnout? Pro mě je to jeden z klenotů mé filmotéky a kdykoliv se rád na tento film podívám, i když už ho znám z paměti. Ale pokaždé mě dokáže zasáhnout příběh malého štěněte bernardýna, kterému hrozilo, že skončí jako bezdomovec, ale on použil svůj bystrý mozek a dokázal si najít novou rodinu, která si ho oblíbila. A díky tomuto filmu se mi také vryl nesmazatelně do paměti Charles Grodin v roli otce, který se nechá hodně snadno ukecat. Tenhle herec je opravdu velký sympaťák a díky této komedii jsem si ho dokázal zapamatovat. Myslím, že už není třeba cokoliv více dodávat, tenhle film již považuji za klasiku a vzhledem k výše napsanému prostě nemohu hodnotit nestranně, a tak uděluji nadprůměrné čtyři hvězdy. (30.07.2010)

Hlavním tahákem je samozřejmě extrémně roztomilý bernardýn, ale v mém případě ho zastiňuje Bonnie Hunt, která je podle mého názoru jednou z nejzajímavějších hereček pro role milých manželek. Já osobně si docela dobře dokáži představit, že bych s někým takovým strávil zbytek života. A to jsem tvrdý odpůrce stálých vztahů :)). Ale zpátky k filmu. Ve své podstatě standardní rodinná komedie, kterou ale nelze, přes několik chyb, odsoudit. (28.12.2005)

Vždy se v nějakém období objeví rodinný film se psem. V devadesátých letech na scénu vletěl uslintaný bernardýn. Psí rasa, která je zřejmě od pohledu dobrácká a korpulentní, a to se do filmu hodí. Seškrábe se nějaký příběh, povolají se cvičitelé psů a početný zástup bernardýnů - dublů a zaplácne se to nějakým tím dobrým a očekávaným koncem navzdory počátečním peripetiím, které je rodina nucena s domácím mazlíčkem absolvovat, než se definitivně smíří, že se stane právoplatným členem jejich rodiny. Filmů na tohle a podobné téma je nepočítaně. Zesnulý producent a scenárista John Hughes byl na to expert a v devadesátých letech chrlil podobných fláků bez psů, se psi nebo dětičkami různých věkových kategorií, celkem úctyhodnou řadu. Ve svých prognózách se vyznal a věděl, co na diváka zabere. K této rodinné komedii napsal scénář pod pseudonymem. Beethoven, jak se jmenuje bernardýn z tohoto filmu, se dočkal několika dalších a stále méně povedenějších pokračování. Tohle je ještě poměrně snesitelné, ale kdo trochu zná produkty slavného producenta Johna Hughese, nebude ničím překvapený, ale mohl by být, při troše dobré vůle a lásce k němé tváři, i něco jako pobaven. 60% (26.05.2012)

Místy vtipná, místy trapná komedie. Bohužel tu psí rasu jakou reprezentuje Beethoven nijak nemusím, takže mi nijak k srdci nepřirostl. A těch trapných momentů je bohužel víc než těch vtipných (zvlášť to že furt něco oslintává je pak už trapný). Stále ale koukatelné a na zabití odpoledne postačujcí dílko. 45% a 2*. (18.06.2010)

Byl to v devadesátkách jeden z filmů, který jsme několikrát sjížděli na VHS kazetě. Dneska už se na jeho kvality dívám jinak než tehdy. Ano, jako dítě mě to bavilo. Bohužel ale nejde o jednu z těch kvalit, která by zasáhla i dospělé. Tedy v mém případě se to nestalo. A maximum pozitivního, co u mě tento film dokáže, je vyvolat nostalgii dětských let. Tři slunce s odřenýma ušima. 60% (22.12.2020)