Hráč

Na tomhle filmu je nejzajímavějších posledních deset minut, v nichž jsem musel uznat, že závěr se stupňujícími se pointami se autorům opravdu podařil. Ovšem do té doby působil film do té míry zmateně, že se mi ho chvílemi ani nechtělo dosledovat. Chápu, že smyslem bylo zobrazit chaotický život filmového Hollywoodu, jenže mi připadalo, že chaos by měl být filmem zobrazen, nikoliv vytvořen. Nebýt konce, byl bych v hodnocení ještě přísnější. (29.05.2011)

Já v tom tu sžíravou satiru ani při opakovaném zhlédnutí po letech ne- a nevidím, spíš jen poloobdivné kolegiální pošťuchování a malinko samožernou snahu oslnit bez debat virtuózním řemeslem, citačními orgiemi, záplavou hvězd a scénářem zkonstruovaným tak promyšleně, až místy ztrácí dramatický tah, zato ovšem dává divákovi spoustu možností, jak se rozplývat nad vlastním rozhledem a intelektem – takový sofistikovanější midcultíček. Podvakráte jsem se lehce pobavil a tu a tam uznale pokýval hlavou, potřetí už si pustím leda tak úvodní záběr. (15.01.2019)

Nesmírně vtahující satirický neo-noir a zřejmě to nejupřímnější zrcadlo, jaké kdy Hollywood sám sobě nastavil. Nehorázně úžasná je už úvodní osmiminutovka na jeden záběr, kdy se nám před očima jednak zhmotňuje filmové studio s důrazem na představování nových scénářů před producentem, jednak se začíná pomalu odvíjet příběh kolem výhružných dopisů, jednak se otevřeně naráží na slavné dlouhé záběry v dějinách filmu - jen tím se okamžitě stanovuje tempo a tematický rozsah celého filmu. Je to jako typicky nehollywoodský příběh, bloudící zdánlivě nesouvisejícími uličkami a dávající na odiv vlastní sebeuvědomělost, a zároveň jako klasický love-letter filmovému průmyslu, v jehož pokrytectví se skrývá nevysvětlitelná vášeň. Závěr se dá interpretovat různě a rozhodně má daleko ke standardně uzavřenému rámci - záměry Altmana a Tolkina ovšem naplňuje bezpochyby dokonale a hlavně cinefilům přináší podobné ironické uspokojení, jaké v emocionální formě nabídl Wilderův Sunset Boulevard. 90% (30.11.2020)

Kousek stačil k absolutní spokojenosti - snad trochu lepší scénář v oné "dějové" části. Poněvadž v té části satirické, trefující se do post-novohollywoodu, kdy se moc nad filmy vrátila do rukou studií a producentům (manažerům s povědomím o číslech), je to perla plná skvělých hlášek a scén. Když producenti říkají věty jako: "Je to artový film, ty se nepočítají." či "Musím na setkání alkoholiků." - "Nevěděl jsem, že máš problémy s pitím." - "No, ani ne, ale na těchto místech se dneska uzavírají obchody." - nemůžete si nelibovat. (20.10.2013)

Posledny ´velky´altmanov film ironicky kritizujuci eru noveho hollywoodu s genialnou uvodnou oseminutovou scenou bez strihu, ktoru neskor parafrazoval a mozno este lepsie natocil mitsuo yanagimachi v who is camus anyway (vcitane ´rekurzivnych´ dialogov dvoch postav komentujucich filmy s maximalnymi dlzkami scen bez strihov) (09.04.2007)