West Side Story

Jeden z najkrajších muzikálov americkej kinematografie, ktorému by mohol konkurovať jedine Moulin Rouge alebo My fair lady. Úchvatné režisérske spracovanie a dve diametrálne odlišné polovice - prvá časť obsiahnutá konfliktami a teatrálnou nenávisťou, no za to druhá viac sústredená na poetiku a krehkosť. Každý si príde na svoje. Muzikál plný patetických piesní z dielne Leonarda Bernsteina, pôvabná Natalie Wood, presvedčivý Richard Beymer a tragický koniec určený najmä pre beznádejných romantikov, ktorí veria v silu lásky - nič pre arogantných cynikov. (05.04.2008)

Tak určite že im (ne)zmysel ich žabo-myších vojen dôjde až vtedy, keď zakopávajú o mŕtvoly svojich kamarátov. Deti. K hudbe sa vyjadrovať nejdem, je úžasná, texty sú skvelé, najmä zábavný Gee, Officer Krupke, obľúbené určite America a Tonight. Inak ma veľmi bavila hra s farbami a tieňmi. A ten moment, keď si Baby John číta komiks s Captain Marvel. Muzikál, v ktorom majú tri ženské postavy dohromady viac rozumu ako celé mužské obsadenie. Ak nerátam pána vedúceho v obchode. Ale ten už bol akože príliš starý a mal nárok používať mozog. (05.01.2012)

Jako muzikál to stojí za πču, jako film je to ještě o řád horší. Nejsem muzikálový nadšenec, avšak přesto jsem viděl mraky vydařených. Tenhle mezi ně rozhodně nepatří. Stupidní příběh plný stupidních písní o stupidní válce dvou neskutečně stupidních gangů. Pokud bych si v tomhle momentě měl vzpomenout na horší muzikál, tak si vybavuji pouze Moulin Rouge. Ano, až takhle to bylo špatné. Nudil jsem se úplně celou stopáž. Jestli zazněl jeden poslouchatelný song, tak velmi přeháním. Už několikaminutový barevný opis města v samém začátku naznačoval, že se bude jednat o nestandartní hovadinu. V roce 1961 se zřejmě oscarovalo za mimofilmové aktivity a zdejší herečky byly v kouření jedničky. Nevěřím, že se film někomu líbil, když se na něm nemá líbit co. (16.08.2013)

Viz. Oskar Jinak - revoluční muzikál, který podstatně ovlivnil moderní choreografii, hudbu i scénografii. Bohužel se skvostné skladby střídají s nepříliš zpěvným štěkáním slov, do hlavních rolí se ne vždy podařilo obsadit všestranně talentované herce (Maria - výborná zpěvačka, mizerná tanečnice, Tony - dobrý herec, velmi slabý zpěvák, který po celou dobu zápasí s dechem). Plus opravdu dost banální děj a dialogy. Přesto je to kus, který prostě každý filmový fanda MUSÍ vidět - bez tohoto filmu by filmy i muzikály XX století vypadaly určitě jinak. (19.01.2009)

Pár dní před premiérou Spielbergovy verze jsem si rád připomněl film, který mě kdysi velmi bavil... A nepřekvapivě mě zase velmi bavil. Ona je totiž hudba Leonarda Bernsteina pořád stejně geniální, Sondheimovy texty jsou pořád tak zábavné a výstižné, choreografie tanečních čísel úžasná a do úkroku promyšlená, nasazení všech herců/zpěváků/tanečníků je nakažlivé (ano, Tony je pořád nejméně zajímavý, ale to už je takový úděl tohoto druhu hrdinů) a Wiseova režie, ačkoliv z ní pořád cítím víc divadlo a ateliéry než opravdový film, je pořád tak vtahující. Všiml jsem si ale něčeho, čeho nikdy předtím ne. Po každém čísle je ve filmu pauza, tišší chvilka jako stvořená pro stoprocentně zasloužený aplaus. Říkal jsem si, jestli to byl úmysl... A on byl. Lidé v kinech West Side Story prý běžně odměňovali bouřlivým potleskem, jako kdyby byli v divadle, a zajímá mě nejen, jestli bude prostor pro potlesk také ve Spielbergově verzi, ale hlavně jestli se bude také tleskat. Přál bych si, aby ano, aby se současný divák, přenesený o šedesát let zpět, dokázal taky tak bavit. Tak uvidíme. (06.12.2021)