Inženýrská odysea

S takovými lidmi, jako je i postava, jíž hraje Petr Kostka, bychom socialismus vybudovali! Uvědomělí a spravedlivě rozhořčení mladí muži na svých místech! Neuvěřitelně zábavná podívaná. Já se smál od prvního do posledního dílu a nemohl jsem se dočkat další neděle. Pokud si zachováte střízlivou mysl, musíte ocenit přínos tohoto dílka, kterým je ukázkou absolutní absurdity socialismu! (14.07.2006)

Po nezvykle syrových Zákonech pohybu se bohužel Sokolovský vrátil ke spolupráci s Dietlem v charakteristickém duchu normalizační tradice kvality, takže se v seriálu setkáváme s typickými neduhy literátských dialogů a neohrabaných zápletek. Určitá výpověď o komplikovaném fungování dobového průmyslu a obchodu tu ale přece jen pořád zůstává, byť je dosti idealizovaná a uměle tlačená do šťastných konců. Nesporným Dietlovým úspěchem bylo nakombinování ústřední trojice inženýrů, kteří by jinak klidně mohli být tahouny zdařilého sitcomu. Kostkův bodrý (a patrně histrionský) workoholik Vašek je díky Kostkově půvabnému přehrávání velmi uvěřitelnou postavou, stejně jako Dočolomanského slovenský seladon Jano z podniku zahraničního obchodu (že by Andrejův vzor z mládí?!) vzhledem k jeho přirozenému charismatu. Nejpozoruhodnější je ovšem Satoranského Zbyněk, nerd přes tkalcovské stavy, který patrně utrpěl citovou deprivaci během svého pobytu v dětském domově, což fatálně poznamenalo jeho přístup k životu a zejména k ženám. Se Satoranského typickým plachým projevem toto obzvláště vyniká v interakci s jeho dokonale nesnesitelnou láskou, učitelkou Veronikou (neuvěřitelně neúnosná plzeňská heroina Monika Švábová). Milostné linky jsou obecně typicky normalizačně upachtěné a bez vášně, za to pořádně naivní. Jestliže nejpopulárnější postavou seriálu byl Císlerův roztomile vlezlý konstruktér Voženílek, který podle mě mohl být chápan jako záporná postava snad jen z hlediska dobové ideologie, tak mému srdci byli mnohem blíže Adamírův protřelý šéf podniku zahraničního obchodu a Voskův drsný generální ředitel textilního strojírenství. Největším castingovým úletem naopak bylo obsazení nadutého Josefa Laufera do role prohnaného jihoamerického obchodníka. Celkové provedení seriálu je poněkud rutinní, občas na sebe ani pořádně nenavazují scény, největším ozvláštněním jsou tak občasné legendární prudké zoomy na ustarané tváře. Nejsilnější devizou seriálu je rozhodně epická hudba nedoceněného titána Otmara Máchy, kterou bych jednou moc rád slyšel v podání České filharmonie. (13.02.2024)

Doprdele... pardón :-o - - - Tak je to zase tady (8.1.2006). Prdmovaní inžinýři, šíbus cosihnus depresívá... No, upřimě řečeno, vyložený odpad to opravdu není - ale hnus, hnus to byl už v době svého vzniku. Prčou ovšem zůstává, že leckteré jiné srovnatelné debility z dob tehdejších i dnešních se zde na čsfd setkávají s frenetickým nadšením. Jó, tyhle hovadiny vychovávaly ty dnešní adoranty různých těch Koljinků, Pelechů, Gůtntágů, Gajzlerek, Dejdirů a jiného Šitstva. Tak užívejte v ixté repríze a pak si jděte vyhonit nějakej novej českej heskej serreál... - - - P.S. Tragedií však opravdu je to, že ti dnešní naši chudožnici tehdejším i přes tu hrůzu dobovou nesahají ani po paty. - - - P.P.S. Jen tak mimochodem, tzv. "zahraniční obchod" byl semeništěm jedněch z nejhorších bezskrupulozních estébáckých sviní a udavačů v dobách realsoc. Důsledky toho nese tato zem doposud a už asi v tomhle pseudokapitalismu ponese až do posrání světa. Smutné pak je spojení dnešních "kulturních elit" s těmito dnešními "špičkami politického a hospodářského dění"... Vrabci k vránám... A tak nějak lidsky cítím potřebu udělat potřebu... Nasrat, jó nasrat... (08.01.2006)

Jak už tu někdo napsal, tohle je třináctidílný produkt obdobný tomu, co dnes scénáristé za těžké peníze a halasného obdivu našlapou do 3 000 epizod a ještě jim to je málo. Největší legrace je, že jde o skutečné peripetie s Perpetisem, protože stroj opravdu existoval - a byl opravdu dobrý (nejsem natolik erudovaný, abych věděl i to, jestli Japonci tento stávek opravdu šlohli). Měl tu smůlu, že po sametové revoluci doplatil na vše socialistické a zamířil do šrotu... Lze mít výhrady k postavám, jejich přehrávání a šroubovaným dialogům, nic nového pod sluncem, tady je současná konkurence velice silná. I ta propagace má dvě strany, protože se stále dozvídáme, jak naše podniky šidí své zákazníky, nabízejí jim nekvalitní stroje a tahají se s nimi o reklamace, propadají na zahraničních akcích a nejsou schopni zvládnout výrobu stroje za tři roky, zatímco Japanese Boys to zvládnou za osm měsíců (a to nemluvím o Schlesinger Detroit). Zcela na závěr by mě zajímalo, kdo psal synopse jednotlivých dílů. Asi u toho vypil hodně borovičky, protože jsou tam totální, ale opravdu strašné nesmysly. (23.10.2018)

Těžko co hodnotit objektivně. Když seriál neuvidíte bude také dál žít bez toho, že by jste měli pocit, že o něco přicházíte. Zaměstnanost byla tehdy povinná. Všichni museli pracovat. Televizní tvůrce nevyjímaje. S politickým vedením tedy vznikl seriál nevalného odkazu, nevalného obsahu a špatné realizace. Já osobně jsem nenašel ani jednu postavu s kterou bych se sblížil a dokázal prožívat prostřednictvím jí nějaké ty osudy příběhu. (01.07.2008)