Rambo II

Toto pokračovanie je jasným príkladom odpútania sa od kvalít prvého dielu a pokračuje už len v čisto akčnom vystúpení. Ale v dvojke to ešte tak neškrie a neškrípe. Je síce jasné, čo si chceli tvorcovia dokázať, no aj tak si to vždy rád pozriem a uspokojím svoje sklony k akcii osemdesiatych rokov! 80%. (12.06.2007)

inak hodnotit nemozem....no neda sa...Rambo II je bol a stale je symbol mojho pohladu na komunizmus.Ked som to pozeral niekedy koncom 80tych rokov ako 8 rocny fagan, nakreslil som si svoje zakladne principy pohladu na rozne izmy...tie sa casom zmenili,no gro ostalo...PS.Usama by mal Slymu dakovat, ze mu zachranil prdel;=) (16.03.2004)

Ačkoli z dnešního pohledu "Rambo 2", se svou misí na záchranu sebevědomí USA po vietnamském debaklu, vyznívá značně úsměvně, nelze mu upřít dvě přednosti. První spočívá v nehorázně poctivé řemeslné práci na akčních sekvencích. Ačkoli zdejší anti-choreografie a naplnění konceptu guerillového scpec-ops boje vyznívají spíše úsměvně, všechny výhrady smazává precizní topografie akce, dynamický střih a hlavně vynikající kamera, která neustále zdůrazňuje reálný fyzický rozměr každého záběru (zdejší kompozice zevnitř kabiny helikoptéry na hrdinu s krajinou v pohybu v druhém plánu za sklem zajisté opisoval i tým Toma Cruise pro "M:I Fallout"). Druhou zásluhu představuje nezpochybnitelný statut "Ramba II" coby popkulturního fenoménu, který vychází ze vzácného neopakovatelného sladění étosu díla s dobovými náladami jeho publika. Byť kritika na obou stranách Železné opony film cupovala, stal se z něj na Západě kasovní rekordman (a to v USA, i v Evropě) a finančně sice menší, ale kulturně ještě zásadnější úspěch slavil ve východním bloku skrze nelegální distribuci. Hulákající hromotluk s cárem látky kolem hlavy, ozbrojený lukem s výbušnými šípy či kuláskem a likvidující karikaturně vykreslené komouše se stal zosobněním ideálu Ameriky na samém vrcholu Studené války. "Rambo II" ale nebyl Supermanem nebo jiným konkrétním hrdinou se specifickými vlastnostmi a ctnostmi, nýbrž v sobě stejně jako Berlínská zeď koncentroval náladu drolícího se sovětského systému a společnosti otrávené patovou situací i statem quo. Zatímco v Americe drnkal na ego konzervativcům a lízal jim rány z prohrané války, v západní i východní Evropě představoval rozjařile fantazijní ventil pro frustrovanou společnost. "Rambo II" se stal ikonou i synonymem své doby a ještě do nového tisíciletí zůstává součástí společenské paměti. Jenže vše řečené zůstává vázané právě a pouze na tento konkrétní film. Právě proto a navzdory všem Stallonovým nechápavým snahám nedokáže žádné pokračování nejen že navázat na toto dědictví se všemi jeho významy, ale ani nemůže zopakovat jeho kasovní úspěch. (01.10.2023)

Rambo ničící kompjútry sprškou olova, toť jedno z nejkrásnějších mement 80. let, jakoby se Stallone dopředu mstil tomu, co zničí jeho milovaný žánr. Ačkoli to zní paradoxně, po stránce psychologie a idejí mi dvojka nepřijde o tolik pozadu vůči (už tak dost retardované) jedničce, byť se tu místo subjektivních stesků derou na konci z Rambových úst vskutku programové agitace. Cosmatosův film mnohem více zapadá do archetypů akčních 80. let a v nejvyhrocenějších momentech je neodolatelně prkenný a teatrální (čili zábavný). Počet explozí je enormní, pilot největšího možného sovětského vrtulníku nemá na přilbě jednu rudou hvězdu, ale hned dvě (aby se to nespletlo) a kurdějemi upravený POW s kulometem v ruce jakoby chtěl divákovi připomenout ten krásný ideologický mišmaš, který tehdy vládl akčním Hollywoodem. Lze takový film alespoň trochu nemilovat? (16.08.2010)

John Rambo se na podruhé spálil úplně stejně jako napoprvé. Zase byli ti vysloveně špatní ti, kterým věřil a zase se jim docela brutálně pomstil. Úžasný je, jak se akčňáky tenkrát točili s úctou k divákovi. Užil jsem si vysloveně všecko. Scény s bombardováním zdejší divočiny byly fantastický a v současných filmech je to jev absolutně nevídaný. Do všeho se morduje ten splašený digitál a už to vůbec není zajímavé, natož pak upřímné. Upřímných akčňáků je pomálu, ale pokud bych se k něčemu chtěl vrátit, byl by to zaručeně Rambo. Tady dávám čtyři hvězdy spíš jenom z toho, že příběhově je to prakticky to samý, jako jednička. A ten závěr, tam se ten proslov Rambovi tolik nepovedl. U jedničky mě to daleko víc sejmulo. Každopádně paráda. Je to klasika, co víc dodat. (09.10.2012)