Ples příšer

Po dlouhé době jsem tento snímek opět zhlédla a zjistila jsem, díky čemu se stal tolik diskutovatelným a známým. Především díky dvěma věcem, bez kterých by dost možná Ples příšer byl jen, možná nadprůměrným, ale jinak ničím příliš výjimečný film. Halle Berry a její slavná explicitní sexuální scéna s Billy Bob Thorntonem a postava a výkon Heatha Ledgera a její osud. Přemýšlela jsem, že právě bez těchto scén by Ples příšer byl sotva tolik slavným. (25.07.2006)

Trošku jsem byl zklamán (je to tak 70%), ale výkon B.B.Thorntona mi všechno vynahradil. Na můj vkus moc vyspekulovaný příběh nabírá pomalinku dech, ale stojí za to vydržet do konce. Nebrala mě ani tak dlouho chystaná a pečlivě nasnímaná poprava, jako to, co přišlo po ní. Včetně milostné scény, která se jen tak nevidí ! Tedy ve filmu :) Kdo z nás by na tuhle scénku nechtěl být B.B.Thorntnem ? Halle Berry je opravdu pěkná se vším všudy, zahrála svůj part podle mého bezchybně, ale Oscarový výkon - to asi ne ! Ten se odehrával hned vedle. Kdyby akademie věděla jak "bezprostřední" bude Halle při předávání, možná by si to taky rozmyslela :) Ještě k filmu bych doplnil, že výborná byla hudba a scénárista (jak to nebývá zvykem) zvládl bezchybně konec. (24.07.2003)

Zdánlivě rozvláčné stísňující drama, které vtáhne a drtí až do prvního "dějového zvratu". Ten je však docela dobře předvídatelný a řekl bych, že do velké míry účelový stejně jako mnoho následujících špatných událostí. Halle Barry byla ve svých hysterických scénách dokonale nepřesvědčivá, takže v těch chvílích působila vedle Thortona jako pěst na oko. To mě ohromě rušilo. (18.09.2009)

Viděno celkem 2x, poprvé v noci před lety na HBO v dabované verzi, podruhé nedávno na ČT2 v originálu s anglickými titulky. A závěr? Neuvěřitelně působivý film, který ve mě i dnes zanechává stejnou chuť jako před lety. Když si vezmete tvrdý, surový, realistický film, většinou si člověk představí nízkorozpočtové dílo, od kterého průměrný divák v půlce odejde. Tady sice možná opustí sál taky, ale Ples příšer je pro mě důkazem, že i film o rasismu, nenávisti a neideálním světě může být podán mimořádně atmosfericky a zároveň pro každého snad stravitelnou metodou. Za to patří vděk hlavně kameramanovi a střihači; záběry sice nejsou nijak velkolepé, ale o to působivější je jejich dopad. No a herecké obsazení? Není ani co dodávat. Halle Berry si odnesla Oscara, ale Ples příšer ve skutečnosti drží ve výšinách hlavně Billy Bob Thornton. Za to, co předvádí, by si ve skutečnosti všechna ocenění zasloužil nejvíc, jeho postava vás nechce dojmout (narozdíl od Halle), ale je od počátku tak přímá a tvrdá, tak plná oporu k černochům a tak plná nenávisti k vlastní rodině, že z toho člověka ještě zamrazí v zádech. (29.11.2007)

Téměř všichni se zde navzájem znají. Bílí i černí. Prožívají své životy – jenom tak, bez cíle. Někteří si v hlavě vytvářejí svůj vlastní svět. Každý den je stejný. Žijí tam v tiché intimitě, samotě, pod tíhou svých každodenních starostí. On je běloch, ona černá servírka pečující o korpulentního syna Tyrella. On (Hank) po generace přijímal jako samozřejmost rasovou segregaci, ona (Leticia) je unavená životem. On je vedoucím dozorcem ve státní věznici v Georgii, ona manželkou odsouzeného černocha Lawrence Musgrowea. On je vykonavatelem trestu, ona se se synem vydává ve svém takřka nefunkčním autě na poslední návštěvu a zároveň rozloučení s manželem a otcem. Jedenáct let tam čeká v cele číslo třináct na svoji smrt. Jeho nepříliš zdařilá poprava rozčeří vodu i v rodině Hanka, jehož syn neunáší myšlenku na to, jak jej otec nenávidí, nedokáže pochopit ani vrtkavé rodinné poměry a volí dobrovolnou smrt. A tak po pohřbu jediného syna zůstává Hank se svým extrémně rasistickým otcem sám. Stejně jako po tragické nehodě syna i Leticia. Osobní zklamání je dovedou k tomu druhému. Ale nebude to snadné. Ostřílený Marc Forster rozehrává několik motivů, po silných momentech vždy následuje mírnější obrazové pojetí, snad abychom pochopili a strávili předchozí děj, ustanovili si souvislosti. Snímá hrdiny v temných tónech, v intimní blízkosti, jsou nám nepatrně bližší a nacházíme v nich sympatie. Šetří dialogy, lpí na všednosti a věrohodnosti, herecký tandem skvěle funguje (Billy Bob trestuhodně opomenutý, Halle Berry bych dopřál jen nominaci, nikoliv samotného Oscara) a diváka atakuje prostými životními pravdami. A tak v tiché a temné noci, ona jenom v županu, on se svojí čokoládovou zmrzlinou a umělohmotnou lžičkou, ona s výmluvným výrazem, on s přesvědčením, že jim to SNAD konečně vyjde, ukončí příběh na prahu jejich společného, nového domu. Antiromantický příběh o tom, jak to taky někdy dopadne!! Setkal jsem se s řadou názorů, kdy mnozí nevěří v takové změny povah, k tak markantním obratům ("Bude s ním, protože ho potřebuje, ale v duši ho bude nenávidět?").. já ale přes místy mírné zavrávorání režiséra podlehl. (18.01.2006)